Jonáš Jelínek

Jakkoliv tomu nemůžu uvěřit, bylo to přesně na podzim 2012, kdy jsem napsal svůj první blogový příspěvek. Čtyři roky a jeden bakalářský titul později a píši svůj poslední příspěvek.

V dnešním příspěvku nastíním své plány na příští rok a popíšu, jak úspěšný jsem prozatím byl.

„Než se naděješ, čtyři roky budou pryč.“ Tahle slova mojí mamky z letiště předtím, než jsem se vydal do St Andrews před třemi roky mi moc dobře utkvěla v paměti.

Další léto a další dávka závěrečných zkoušek znamenají, že další ročník studia na St Andrews je úspěšně za mnou.

Jelikož jsem momentálně velmi zaneprázdněn studiem, poskytnu vám pouze základní náčrt druhé poloviny mého třetího ročníku.

Má cesta zpět do USA bylo jedno velké déjà-vu. Přestože jsem nikdy předtím v New Yorku nebydlel, čtyři roky strávené v Bostonu mě dobře připravily na život v tomto rozmanitém velkoměstě.

Předtím, než nastíním, jak se prozatím vyvíjí můj třetí rok v St Andrews, se vrátím k létu a aktivitám, ke kterým jsem se během něho dostal.

Čas letí a já jsem již zdárně ukončil první polovinu čtyřletého studia v St Andrews, kde má tento mezník velký význam, poněvadž značí začátek “Honours” – tedy období, kdy se studenti po dvou letech experimentování musí rozhodnout, s jakým předmětem na diplomu své studium zakončí.

Od konce listopadu, kdy jsem napsal svůj poslední příspěvek, se toho u mě příliš mnoho neudálo.

V dnešním příspěvku se krátce vrátím ke své letní stáži na Ministerstvu zahraničních věcí a zaměřím se na události v pořadí již třetího semestru na St. Andrews.

Vzhledem k tomu, že se momentálně nacházím v Tanzánii a přístup k počítači tím spíše k internetu je v podstatě vzácností, omezím se na krátký a stručný příspěvek.

Po velmi dlouhých, téměř pětitýdenních prázdninách jsem zpět v St Andrews a k mému překvapení mám pocit, že jsem odtud ani nikdy neodjel. Vše se zdá stejné. Až na pár mých přátel, kteří zde studovali pouze jeden semestr a již se nevrátili, také všechno stejné zůstalo. Já jsem však rozhodně stejný nezůstal, neboť mě minulý semestr obohatil o velmi cenné zkušenosti, které můžu využít v semestru následujícím.

Jak se říká, čas letí hrozně rychle, když se má člověk dobře. Ani náhodou bych neřekl, že už to je více jak dva měsíce, co jsem se vydal na cestu svého života. Bylo to jako včera, když jsem seděl v autobuse směr St. Andrews a do hlavy se mi vloudily pochybnosti o tom, zda jsem si vybral správnou univerzitu, jestli dobře zapadnu do nového prostředí a zda zvládnu vše, co na mě čeká.