Déjà-vu

Má cesta zpět do USA bylo jedno velké déjà-vu. Přestože jsem nikdy předtím v New Yorku nebydlel, čtyři roky strávené v Bostonu mě dobře připravily na život v tomto rozmanitém velkoměstě.

Orientační týden byl skvělý. Prvních pár dnů je vždy mimořádných a stimulujících – neznámá prostředí, noví lidé, skvělé konverzace. Jelikož v programu jsou všichni noví, navazování kontaktů a přátelství není nikterak složité. I po několika měsících jsem stále v kontaktu s lidmi, které jsem potkal během těchto pár dní a kteří pocházejí ze zemí jako je Afganistán, Jihoafrická republika, Čína, Japonsko, Německo, Nepál, Rusko, Brazílie, Turecko, či Peru.

Na Columbii studuji Mezinárodní bezpečnost se specializací na Řešení konfliktů. Tento semestr jsem si obzvláště oblíbil tři předměty. První z nich, nazvaný “Zpravodajské služby a Zahraniční politika”, se zaobírá propojením zpravodajských služeb a politiky a dalšími tématy, která se týkají zpravodajských služeb. Tento předmět učí bývalý vysoce postavený důstojník CIA. Druhý můj oblíbený předmět je “Novodobý městský terorismus”, který učí bývalý ředitel analytického oddělení policie v New Yorku. Třetím mým oblíbeným předmětem, který je zároveň součástí prestižního International Fellows programu, je zaměřený na roli Spojených států ve světových záležitostech. Jediný další český student tady na Columbii (SIPA) a teď už i můj dobrý kamarád, Filip, byl také vybrán do tohoto programu.

Kromě předmětů jsem však měl možnost zúčastnit se i mnoha různých akcí na Columbii a na International House, mé studentské rezidenci. Nejvíce se mi do paměti vryla setkání s panem profesorem Janem Švejnarem, skupinová diskuze s náměstkem generálního tajemníka OSN pro mírové operace panem Hervé Ladsous, Nigérijská ‘kulturní hodina’, a víkendový pobyt na severu státu New York pro studenty zajímající se o řešení konfliktů. Mimoto také pořád spolupracuji na několika projektech s neziskovou organizací LITE-Africa, pro kterou jsem pracoval toto léto v Nigérii.

To nejdůležitější se však odehrálo v září, kdy jsem našel dostatek odvahy požádat moji přítelkyni o ruku. Její odpověď zněla ano! V důsledku našeho zasnoubení jsem tak strávil podstatnou část semestru plánováním svatby – výběr místa konání, zajištění květinové výzdoby, výroba pozvánek, či sepsání seznamu návštěvníků.

Již se nemohu dočkat, co zajímavého přinesou příští měsíce!