Jaro v St Andrews

Po velmi dlouhých, téměř pětitýdenních prázdninách jsem zpět v St Andrews a k mému překvapení mám pocit, že jsem odtud ani nikdy neodjel. Vše se zdá stejné. Až na pár mých přátel, kteří zde studovali pouze jeden semestr a již se nevrátili, také všechno stejné zůstalo. Já jsem však rozhodně stejný nezůstal, neboť mě minulý semestr obohatil o velmi cenné zkušenosti, které můžu využít v semestru následujícím.

Abych navázal na svůj minulý příspěvek, musím se vrátit k z akademického hlediska nejdůležitější události minulého semestru - závěrečným zkouškám. Vzhledem ke změnám, které St Andrews udělalo tento akademický rok, zkoušky se tentokrát nekonaly po Vánocích nýbrž před nimi. Tím se však smrsknul počet týdnů v semestru a jak studenti, tak i učitelé měli co dělat, aby se daná látka stihla probrat. I když jsem byl trochu nervózní, protože šlo o moje prvni zkoušky, dal jsem si záležet na tom, abych se pořádně připravil, a zkoušky jsem zvládl relativně bez problémů. Na rozdíl od některých zkoušek v ČR, zde je naprostá většina v psané podobě a ústních zkoušek se člověk dočká pouze v cizích jazycích. Arabština jako jediná ze začátečnických modulů má jazykovou zkoušku a i když se v hodinách snažíme mluvit, nebylo to vůbec nic jednoduchého. To ostatně nebyla ani zkouška z Mezinárodních vztahů, která se skládá ze tří esejí během dvou hodin. Zkouška z ekonomie byla spíše praktického rázu a spočívala v několika matematicky založených úlohách. Celkově mi dala nejvíce zabrat určitě zkouška z Mezinárodních vztahů, neboť napsat tři kvalitní eseje v řadě za sebou během dvou hodin vyžaduje opravdu hodně soustředění, výstižné argumenty a rychlé přemýšlení.

Po opadnutí úvodního entuziasmu se druhý semestr nese spíše ve znamení většího soustředění na práci, alespoň v mém případě tomu tak je. V tomto semestru jsem začal pravidelněji navštěvovat setkání Modelu OSN, který stejně jako tisíce podobných modelů, simuluje jednání OSN. Rád také každý týden zavítám na debatu místního debatního spolku, který má ze všech spolků největší tradici. Každá debata se nese ve velmi zvláštním akademickém duchu, čemuž nahrávají pro St Andrews tolik tradiční červené taláry, které většina studentů hrdě obléká. V tomto semestru jsem se rovněž ujal koordinace a sestavovaní týmů z mé koleje pro sportovní turnaje právě mezi kolejemi. Kvůli velké popularitě vybíjené jsem se rozhodl zkusit založit univerzitní ligu v tomto sportu, která bude mít brzy svůj první turnaj. Snad se nápad chytne a dost lidí se přihlásí.

Souběžně s prací a životem v St Andrews už musím také přemýšlet o plánech na prázdniny, které jsou tu co nevidět. Velmi rád bych strávil většinu léta dobrovolničením, o kterém přemýšlím už delší dobu.  Rád bych zavítal do Tanzanie, kde jsem narazil na několik zajímavých programů. Velkou překážkou však jsou tradičně peníze. I když jde o dobrovolničení, ceny za měsíční program se pohybují v rozmezí 500 až 600 dolarů, do čehož se nezapočítávají doklady na dopravu a vakcinaci. Snažím se proto peníze získat, jak jen to jde.

Vzhledem ke zkušenostem, které mám z prvního semestru, si ten druhý užívám mnohem více. Vím, jak si mám rozvrhnout čas, na co se mám soustředit a co mi přinese největší užitek. A vzhledem k nádhernému jarnímu počasí, které opanovalo v posledních dnech St Andrews, je radost zde studovat.