Jen tak dál, St. Andrews!

Jak se říká, čas letí hrozně rychle, když se má člověk dobře. Ani náhodou bych neřekl, že už to je více jak dva měsíce, co jsem se vydal na cestu svého života. Bylo to jako včera, když jsem seděl v autobuse směr St. Andrews a do hlavy se mi vloudily pochybnosti o tom, zda jsem si vybral správnou univerzitu, jestli dobře zapadnu do nového prostředí a zda zvládnu vše, co na mě čeká.

Jakmile se ale na obzoru objevila věž románské katedrály St. Andrews a moře se rozprostřelo, kam jen jsem dohlédl, uvědomil jsem si, že se nemám čeho bát. Ať už budou začátky náročné či naopak sebelehčí, věděl jsem, že mám před sebou čtyři nejlepší roky života. Věděl jsem, že mě čeká mnoho nového, náročného, ale také inspirativního.

Přesun do nového místa a život v něm s sebou přináší spoustu nového – zdaleka nešlo jen o zabydlení, nové prostředí a neznámé lidi, bylo toho zkrátka neuvěřitelně moc. University Hall, kolej, která mi byla přidělena, se skládá za tří částí – dvou starobylých ve stylu Harry Pottera, z nichž jedna ve skutečnosti vypadá jako malý hrad, a jedné relativně moderní. Ačkoliv se Uni Hall nachází relativně daleko od centra města, já si bydlení zde užívám a baví mě. K mojí spokojenosti se hned vedle rozprostírají dva tenisové kurty a jedno fotbalové hřiště, mimo toho Uni Hall nabízí několik místností na zábavu, dvě nádherné knihovny ke studiu a stůl na fotbálek. Podobně starobylé a nádherné je i centrum města, na každém kroku člověk cítí cosi speciálního, pro mě je to jedinečná kombinace nádherného přímořského města s bohatou nejen golfovou historií a uvolněné studentské atmosféry. Univerzita samotná se rozprostírá po celém městě, každá cesta na hodinu je tak opravdovým zážitkem.  Co se týče studií, University of St .Andrews funguje na ne zcela známém a obvyklém systému. V prvních dvou letech nabízí studium tří předmětů s velkou mírou flexibility, student má tak dva roky na to, aby si udělal jasno v tom, čemu se chce doopravdy věnovat. Svojí flexibilitou se tento systém podobá americkému liberal arts. V tomto semestru studuji mezinárodni vztahy, ekonomii a arabštinu, která je pro mě naprosto nová.

Arabština je z této trojky bezpochyby nejnáročnější. Ze začátku se nezdála nijak obtížná, tak nějak automaticky jsem předpokládal, že se bude učit podobně jako jiné evropské jazyky. Nicméně hned, jak jsme se naučili abecedu, semitské kořeny arabštiny se naplno projevily. Co na již poměrně matoucí gramatice a nepřehledné struktuře arabštiny rozhodně nepřidává, je tempo, kterým učivo probíráme. I když jde o začátečnický kurz, počet studentů, kteří za sebou už mají nějaké zkušenosti s arabštinou, je nemalý. Opravdu jsem neměl nejmenší ponětí o tom, že po ani ne dvou měsících budu schopný přeložit věty typu Před dvěma lety jsem absolvoval Omdurman Islámskou Univerzitu v Súdánu a teď nevím, co mám dělat. Kromě každodenního tutoriálu se musí člověk arabštině věnovat i sám doma nejlépe také každý den, učení je opravdu hodně.  Na rozdíl od arabštiny mají mezinárodní vztahy pouze jeden tutoriál a tři přednášky týdně. Práce se ale vždy najde, neboť na každý týden se musí číst předepsaná literatura, bez které se nedá obejít především při psaní esejí (2 za první semestr).

Ať se člověk v St. Andrews zapojí do čehokoliv, může si být jistý, že půjde o něco podnětného. Možností je tu více než dost – funguje zde celá řada klubu a spolků, které si studenti sami řídí, podílejí se tím tak významnou měrou na běhu celé univerzity a jsou to právě oni, kteří dělají St. Andrews tak jedinečným místem. St. Andrews je proslulé svými tradicemi, nejvíce asi tzv. Raisin Weekend, který studenti prvního ročníku tráví se svými akademickými rodiči, kteří je v průběhu prvních týdnů adoptují a starají se o studenty v prvních dvou letech studia. Tento víkend se však k mému překvapení točil jen a pouze okolo alkoholu. Aktivita, která mě osobně nejvíce inspiruje a kterou si užívám, je dobrovolnictví s fyzicky i mentálně postiženými lidmi v místním spolku.

Bohužel mám na zítra další z mnoha úkolů na arabštinu, a tak zde musím skončit. V příštích příspěvcích se však pokusím zaměřit i na jiná témata a poskytnout co nejlepší vhled do mého studia na St.Andrews. Celkově si ale studium zde zatím velmi užívám a jsem nad míru spokojený. Jak nad ním tak přemýšlím, i když je to nyní více než dva měsíce, téměř každý den narážím na něco pro mě nového, zajímavého a inspirativního. Doufám, že mi to tak vydrží co nejdéle!

Ze všeho nejdůležitější pro mě však je vyjádřit velké díky a vděčnost The Kellner Family Foundation, která mě při studiích finančně podporuje. Mockrát děkuji!