Aneta Baďurová

Zdá se mi to neuvěřitelné, ale tohle bude můj poslední blog z Durham University. Rozhodla jsem se ho věnovat své zkušenosti s univerzitními chrámovými sbory, které byly důležitou součástí mých tří let na univerzitě, přestože jsem je v předchozích příspěvcích tolik nezmínila. Myslím, že to dokazuje, kolik věcí se na univerzitě dá dělat.

V návaznosti na výzkum Katedry historie na Durham University o životě svatého Cuthberta v roce 2016 dostala irská skladatelka Solfa Carlile za úkol napsat kantátu podle libreta durhamských akademiků Nicka Pitts-Tuckera a Dr Charlieho Roziera. Kantáta, která dostala název Life of St Cuthbert, vypráví příběh o svatém Cuthbertovi, který je považován za patrona northumbrijského království a ochránce celé severovýchodní Anglie. Durham University Chamber Choir, jehož členkou jsem, dostal nabídku podílet se na unikátním projektu, který zahrnoval šest vystoupení finálního díla na šesti různých místech. Místa koncertů kopírovala Cuthbertovu cestu z Lindisfarne, kde působil jako biskup, k jeho hrobce v durhamské katedrále. Projekt byl koncipován jako týdenní hudební pouť, která vedla z Bamburghu přes dvě základní školy v hrabství Northumberland, dvě školy v hrabství Durham a končila velkolepou světovou premiérou v durhamské katedrále po boku nejlepších místních hudebníků, s Danielem Tatem v hlavní roli a pod taktovkou Jamese Burtona, uměleckého vedoucí sboru Boston Symphony Orchestra.

Tento příspěvek využiji jako záminku vzdálit se na chvíli od svých akademických povinností, které si pro mě třetí ročník na univerzitě připravil. Vrátím se proto na přelom srpna a září, kdy jsem strávila tři týdny v překrásné budově pražského Rudolfina jako stážistka České filharmonie. Tato stáž pro mě byla velmi přínosná zejména proto, že jsem mohla sledovat práci zaměstnanců ve většině oddělení ČF a vyzkoušela jsem si různorodé úkoly, které mi svěřili. V oddělení komunikace a zákaznického servisu jsem si zkusila, jaké je to vyřizovat obvyklé i méně obvyklé žádosti a dotazy zákazníků. Měla jsem štěstí, že jsem se mohla zúčastnit strategické porady marketingu na příští sezónu, díky čemuž jsem získala přehled o hlavních činnostech tohoto oddělení. Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že náplní práce hudebního archivu zdaleka není jen připravit noty na pult a po koncertě je vrátit zpět do složek, anebo fakt, že sekretariát se nestará pouze o agendu ředitele. Během mé stáže zrovna probíhaly konkurzy do orchestru ČF a do Orchestrální akademie a já jsem pomáhala s jejich průběhem, díky čemuž jsem poznala, co všechno konkurzy obnáší. V tomto příspěvku se ovšem zaměřím především na koncertní a edukační oddělení, protože to jsou oblasti, ve kterých bych ráda pracovala v budoucnu.

V tomto akademickém roce mi bylo obrovskou poctou být součástí Durham University Chamber Choir, což je bezpochyby nejlepší sbor, v jakém jsem kdy zpívala. Chamber Choir je znám pro náročnost skladeb, které zpívá a jejichž provedení je vždy na vysoké úrovni, díky čemuž si vybudoval skvělou reputaci. Sbor je složen ze dvaceti čtyř zpěváků, kteří jsou vybráni na začátku každého roku v konkurzu, kam se hlásí nejlepší sboroví zpěváci z celé univerzity. Každý rok se konkurzu zúčastní okolo dvou set lidí. Není proto divu, že jsem nemohla uvěřit vlastním uším, když mi zavolal sbormistr, že jsem se do sboru dostala. Byla jsem naprosto nadšená a nemohla jsem se dočkat roku plného úžasného zpívání, který jsem měla před sebou.

Nikdy jsem si nemyslela, že budu moci říct, že jsem zpívala pro jeho královskou Výsost prince z Walesu, ale k mému údivu se přesně tohle stalo skutečností. 15. února přijel princ Charles navštívit Durham a při této příležitosti pro něj byl připraven koncert připomínající sté výročí smrti britského skladatele Huberta Parryho. Jako členka Durham University Chamber Choir jsem měla privilegium být součástí této vzrušující události, během které se jeho královské Výsosti představili nejtalentovanější hudebníci z Durhamu.

Přestože je akademický rok v Anglii v plném proudu, věnovala bych ráda tento příspěvek své letní stáži, která mi v několika směrech doslova změnila život. Splnil se mi totiž jeden z mých dětských snů, a to pracovat v divadle. Jako stážistka produkce v brněnském Divadle BARKA, otevřeném kulturním prostoru Ligy vozíčkářů, jsem nejen měla možnost podílet se na chodu divadla, ale hlavně poznat, jakým způsobem neziskové organizace pomáhají lidem s postižením a obohacují jejich životy.

Ačkoli to uběhlo mnohem rychleji, než bych čekala, mám první rok svého studia za sebou. Přijde mi, že poslední trimestr utekl ještě rychleji než ty dva předchozí. V prvních třech týdnech jsme měli ještě přednášky a několik opakovacích seminářů, ale ihned potom nás čekaly zkoušky. V tomto článku bych se ráda zaměřila právě na zkouškové období a na poslední týdny v Durhamu, které následovaly po něm.

Od okamžiku, kdy jsem se rozhodla studovat hudbu v zahraničí, se mě nespočet lidí zeptalo, co mě vedlo k tomuto rozhodnutí a proč nechci studovat hudbu v Česku.

Nemůžu uvěřit tomu, že už je to téměř dva měsíce od okamžiku, kdy jsem se vydala za největším dobrodružstvím svého života – studovat hudbu na Durham University. Za tu dobu jsem stihla ve dvou kufrech přestěhovat většinu svého života 2000 kilometrů od domova, stát se oficiálně studentem jedné z nejprestižnějších univerzit na světě, poznat stovky nových tváří a mnoho dalšího.