Adrián Hatla

Co se týká mého zdraví, tak jsem velmi opatrný a bojím se každé nemoci. Už od března 2020 jsem se tedy celkem separoval od společnosti a vídal jsem se pouze s úzkým okruhem známých/rodiny. Můj plán byl jednoznačný – nechytit covid a nechat se co nejdříve naočkovat. Vzhledem k tomu, že jsem studoval online a práci jsem měl také online, dařilo se mi celý rok covidu celkem dobře vyhýbat.

Během pár měsíců se svět obrátil o 180 stupňů. Propady akciových trhů o 10 % byly na denním pořádku, došlo k ropnému kolapsu a lidé si uvědomili, že volný čas se dá trávit i jinak, než návštěvami nočních klubů a cestováním po celém světe.

V minulém blogu jsem psal o tom, jak je kombinování školy a práce v podzimním semestru hektické. Když se na to dívám dnešníma očima, bylo to úplné nic v porovnání s tím, co všechno se od konce listopadu událo. Možná to teď vypadá že si stěžuji, ale opak je pravdou. I když toho během posledních 3 měsíců bylo celkem dost, z pohledu akademického i kariérního to bylo super.

Léto uteklo jako voda, začal další semestr, a navíc už teď odpočítávám dny do závěrečných zkoušek podzimního semestru. Od posledního příspěvku do blogu už uplynulo téměr půl roku as přitom mi to stále připadá jako neskutečně krátká chvilka.

V minulém příspěvku jsem psal o tom, jak se rozjíždí jarní semestr a že mě čekají první zkoušky. Ty dopadly fajn a já jsem mohl pokračovat dál v semestru. Zbytek semestru jsem měl pomyslně rozdělen na 2 části. V dubnu jsem se věnoval převážně psaní písemných prací a přípravě prezentací. Pro každý předmět jsem psal jednu písemnou práci a prezentace jsem měl na marketing a obchodní právo. V květnu jsem se zase věnoval přípravám na finální zkoušky, které jsem měl druhý a třetí týden. V porovnání s loňskými zkouškami byly ty letošní mnohem delší. Loni trvala každá zkouška přibližně 1,5 hodiny, letos trvala každá zkouška lehce přes 2,5 hodiny. I když byly letošní zkoušky delší a mnohem náročnější, všechny předměty jsem úspěšně ukončil a všechny kredity se mi započítávají. Na univerzitu se opět vracím 2. září, kdy mi začíná podzimní semestr.

Další semestr utekl rychleji než ten předchozí a opět dorazilo zkouškové období. Naštěstí mi všechny testy dopadly na skvěle, což mě velmi potěšilo, jelikož se opět na pár měsíců můžu naplno věnovat své práci. Když se moji spolužáci rozutekli na Vánoce zpátky k rodinám, já věděl, že mě teprve práce čeká. Před Vánoci jsem musel připravit reporty o výkonnosti klientských portfolií za čtvrtý kvartál roku 2018, ostatně jako na konci každého čtvrtletí. Pozitivum bylo, že i když akciové trhy zaznamenaly koncem roku prudký pokles, portfolia našich klientů zůstaly v zisku z důvodu kvalitní diverzifikace jejich aktiv. Ve čtvrtém kvartálu byly hlavním tahounem investice do zlata, které v korunovém vyjádření zhodnotily přibližně o 10 %.

Léto uteklo jako voda a další semestr na vysoké škole byl přede mnou. Jelikož se na Anglo American University začíná o měsíc dříve než na státních vysokých školách, měl jsem první školní den už 31. srpna. I když jsem se do školy už těšil, nevyvíjel se začátek semestru podle mého plánu. Hned první týden jsem onemocněl se zánětem dýchacích cest a musel jsem brát antibiotika po dobu dvou týdnů. Taková situace pro mě byla poměrně závažný problém. Nejen, že jsem zameškal několik přednášek, ale nahromadila se mi i spousta úkolů v práci. Druhá polovina září pro mě byla tedy celkem nabitá, jelikož jsem doháněl vše, co jsem zameškal.

Ještě nedávno jsem psal o tom, jak mi začíná jarní semestr na univerzitě a teď mám už dávno po závěrečných zkouškách. Můj první semestr uběhl nevídaně rychle. Sotva jsem se stihl zorientovat v areálu školy a poznat své nové spolužáky, už byl konec března a mid-term examination (zkoušky uprostřed semestru) přede mnou. Všechny zkoušky jsem zvládl s výbornými výsledky, a tím jsem vstoupil do druhé poloviny semestru.

Jaro už začalo a stejně tak i první semestr na univerzitě. Byl jsem překvapen, že mnozí moji spolužáci jsou cizinci. Na každý předmět docházím s jinou skupinou lidí. Ze studentů, se kterými se na přednáškách potkávám, jsou pouze čtyři z České republiky a dva ze Slovenska. Zbytek mých spolužáků pochází z různých koutů celého světa, například z Ázerbájdžánu, Ruska, USA, Španělska, Sýrie, Japonska nebo Německa.

Je to skoro neuvěřitelné, jak se můj život za těch posledních pár měsíců změnil. Nejenom, že jsem úspěšně dokončil maturitu, ale také jsem hned po střední začal pracovat a za chvíli budu nastupovat na vysokou školu. Krom těchto školních úspěchů jsem se také se spolubydlícím nastěhoval do Prahy.