Ibolya Běláková

Tento semestr byl můj poslední na Keio University a stejně jako většina vysokoškoláků po celém světě jsem se musela potýkat s nástrahami přednášek online. Bylo opravdu smutné nemít tu možnost jít na můj kampus, učit se v knihovně, chodit do (velice levné) školní jídelny, nesedět ve třídě, ale nejvíc mě mrzelo to, že jsem se nemohla vidět se spolužáky a přáteli, které jsem za poslední 4 roky poznala.

Konec února je tu, což znamená že polovina mých posledních jarních prázdnin během mého bakalářského studia je za mnou a že můj poslední semestr na Keio University brzy začne. Poslední semestr přinese spoustu práce a to především na bakalářské práci, které se samozřejmě trochu obávám, ale na druhou stranu se nemohu dočkat tématu výzkumu, kterému se vlastně chci věnovat i při magisterském studiu a po zbytek mého života. Bakalařká práce je tedy spíš jen takový začátek

Podzim v Japonsku je nádherný. Lidé cestují z města do přírody, k jezerům a řekám aby se mohli podívat na to nejbarevnější podzimní listí co příroda může nabídnout. Spousta japoncům se dokonce pozorování podzimního listí líbí víc než pozorování třešňových květů na jaře. Tím se dostávám ke svému campusu v Shonan Fujisawa, který je známý svým podzimním listím o kterém se říká, že je nejhezčí ze všech campusů na Keio University.

Červen je pro mě na univerzitě zvláštní měsíc. Profesoři pomalu začínají zvěřejňovat zadání semestrálních prací a detaily zkoušek. Zkouškové je v červenci a tak je dobré napsat reporty, eseje a všechny semestrální práce dopředu, aby se potom člověk nemusel honit na konci semestru při zkouškovém. Ale to bych nebyla já, kdybych si všechno nenechávala na poslední chvíli a namlouvala si že “vždyť stejně nejlépe pracuji pod tlakem”.

Jestliže žijete v Japonsku a těšíte se na zimu, tento rok vás zklame. Je polovina listopadu, lidé už všude rozvěšují vánoční výzdobu, stojí fronty na zde již tradiční “vánoční KFC kyblíky” (v Japonsku Vánoce nejsou tradičním svátkem, proto tu na Vánoce normálně lidé chodí do školy a do práce, slaví se tu spíše Nový rok), pomalu každý obchod prodává alespoň něco vánočního - ale sníh v nedohlednu. Co sníh, ale že tu lidé chodí v tričkách a v parcích ještě kvetou třešně a různé květiny mi vážně odebírá z předvánoční nálady…

Konec mého druhého ročníku na Keio University je blízko a semestrální finální zkoušky ještě blíž. Ale musím se přiznat, že tento rok se finálních zkoušek příliš nebojím, především kvůli tomu, že tento školní rok byl natolik plný akademických výzev, že zkoušky se v porovnání se vším ostatním nezdají tak nezdolatelné.

Začátek mého druhého roku na univerzitě byl také začátkem mnoha skvělých věcí. Stala jsem se členem semináře pro postgraduální studenty vedené profesorem z Oxfordu, který se také stal mým poradcem pro nadcházející léta. Díky tomuto semináři jsem také získala post na Keio University jako výzkumný asistent.

Rok 2018 se pomalu blíží a tak se tento příspěvek bude nést ve znamení ohlédnutí se za rokem 2017. Další rok života na dálném východě, další rok plný úsilí se adaptovat životu v Japonsku a zároveň z toho všeho vyjít s dobrým průměrem.

Červen a červenec se v Japonsku každoročně nese ve znamení deště. Ve vlacích můžete vidět mladé i staré, dámy i pány s deštníky v ruce a s vlhkými botami snad celé dva měsíce v kuse. Je tu horko a neskutečné (89%!) vlhko. Komáři se rojí jako diví a nějaká malá část mě se pořád bojí, že chytnu nějakou asijskou malárii. Mimo to se také schyluje ke konci jarního semestru.

Minulý semestr se nesl ve znamení nových zkušeností, jelikož to byl můj první semestr na vysoké škole. Podařilo se mi osvojit si znalosti, které budou absolutně nepostradatelné během mého jarního semestru, který mi začíná v již v dubnu, bez kterých by nebyl můj studentský život tak naplňující, jak mohl být již semestr minulý.

Můj úplně první měsíc na vysoké škole právě skončil a nebyl speciální jen kvůli změně z gymnázia na univerzitu, ale také kvůli tomu, že studuji v Japonsku.