Aleš Hrdlička

Ani nevím kde začít... Nikdy by mne ani nenapadlo, že můj poslední příspěvek do tohoto blogu budu psát v takovéto situaci. Tento rok je doslova nejhorší čas na ukončení studia... obzvlášť studia uměleckých oborů.

Od mého posledního příspěvku do blogu jsem stihnul složit zkoušku z tolik obávaných fyzických testů, tedy až na skok daleký, který si ještě do konce roku musím opravit.

Polovinu mých prázdnin jsem strávil na turné s mými spolužáky a naším společným představením KID.

Od mého posledního příspěvku se toho moc nezměnilo. I nadále mám plné ruce práce s dokončováním mého třetího ročníku studia.

Moje léto bylo krásné - snad jen až moc nabité od prvního do posledního dne. Červenec jsme věnovali hlavně vystupování s naší novocirkusovou skupinou po České republice a zkoušení nového představení Swish. Celý srpen jsme strávili na cestách za účinkováním ve Švédsku, Dánsku a Holandsku. Do školy jsem se tedy vrátil ne příliš odpočatý, zato inspirovaný z letních cest a odhodlaný se naučit mnoho nového.

Od mého posledního příspěvku do blogu nabral druhý semestr neskutečné obrátky a zastavil jsem se prakticky až nyní v Česku po ukončení mého druhého ročníku na Academy of Arts v Rotterdamu.

ŠKOLA JINDE. Studovat na univerzitě se dá leccos, dokonce i cirkusové umění. Aleš Hrdlička bude první vystudovaný cirkusák u nás.

Před vánočními prázdninami mne čekaly re-testy ze tří předmětů, které jsem kvůli mému zranění nemohl absolvovat na konci mého prvního roku studia na Codarts Circus Arts- test z trampolín a pozemní a skupinové akrobacie. K mému oddychnutí jsem všechny tři testy splnil, a tak jsem mohl s čistým svědomím odletět na Vánoce do rodné Prahy.

Dva měsíce prázdnin utekly až děsivě rychle. Nejspíše to bylo i kvůli tomu, že jsem se ani nestihl zastavit - celé léto jsem totiž strávil na cestách za vystoupeními s naší novocirkusovou skupinou Cink Cink Cirk.

Mohutná sádra mne vyřadila z praktických vyučovacích předmětů, kterých máme ve škole většinu. 7 týdnů, kdy jsem musel být v Česku kvůli mému zlomenému kotníku, uteklo jako voda. Měl jsem totiž hodně práce se zařizováním naší letní tour, také jsem se učil na teoretické předměty, abych udržel tempo se zbytkem ročníku. Stále jsem hledal, jak mé situace využít a trénovat triky, ke kterým bych se s v plném zdraví asi jen tak nedostal a neodhodlal se je začít učit.

Studují na těch nejprestižnějších světových univerzitách – Oxfordu, Yale, Cambridge… Na velkou finanční podporu vlastní rodiny se tito mladí Češi přitom spoléhat nemohou. Pomohl jim ale mimořádný talent, jasná představa o vlastní budoucnosti a chuť pomáhat těm, kteří to potřebují. O praktickou součást studentského života – prostředky nutné ke studiu a fungování v cizí zemi – se z velké části stará Nadace The Kellner Family Foundation. Ta už do světa vypravila více než sto dvacet nadějných mladých lidí, kteří zatoužili po diplomech z nejlepších škol v medicínských, ekonomických, uměleckých a dalších oborech.

Nemohu uvěřit, že už utekly další 3 měsíce od mého prvního příspěvku na blog Nadace The Kellner Family Foundation.

Za svůj téměř tříměsíční pobyt v Rotterdamu jsem toho stihnul zažít opravdu hodně. Viděl jsem několik skvělých cirkusových představení (kterých je v tomto moderním kosmopolitním městě a v blízkém okolí opravdu hodně), pár dnů jsem jezdil do školy na kole bez brzd (ty mi z kola ukradli nedlouho po mém příjezdu) a byl jsem během spektakulárních oslav na začátku školního roku oficiálně přijat do cirkusové Codarts rodiny.