Jan Petrov

Od houslí k violoncellu

S hudbou se setkávám od dětství. Rodiče mi zpívali ukolébavky, táta hrál na kytaru a díky mamce a tetě, která je profesionální houslistka, jsem brzy poznal také housle. Jejich zvuk se mi líbil, ale nakonec jsem si vybral violoncello. Začal jsem na ZUŠ v Modřanech u Vladimíra Adamského, který mě připravil na talentové zkoušky na Pražskou konzervatoř. Tam jsem byl přijat do třídy profesora Tomáše Strašila. Studium na konzervatoři mi otevřelo nejen nový repertoár, ale také přineslo setkání s lidmi, kteří mě nasměrovali k dalšímu studiu v zahraničí.

Do Lipska za profesorem Peterem Brunsem

Na mistrovských kurzech v německém Bad Elsteru jsem se seznámil s profesorem Peterem Brunsem. Jeho způsob práce mi vyhovoval po hudební i lidské stránce a z jeho hodin jsem vždy odcházel s novými nápady a energií. Právě proto jsem se rozhodl pokračovat ve studiu na univerzitě v Lipsku. Na talentové zkoušky jsem se připravoval přibližně rok, pracoval na repertoáru pro nahrávky do předkola i na programu samotných zkoušek. Během prvního roku studia jsem měl možnost hrát v řadě komorních souborů a poznat další inspirativní muzikanty.

Jednou bych chtěl učit v České republice

Do budoucna bych rád působil ve stálém komorním uskupení, se kterým bych mohl koncertovat a cestovat po světě. Zároveň mě láká pedagogická dráha a chtěl bych své zkušenosti jednou předávat studentům v České republice. Každému, kdo uvažuje o studiu v zahraničí, bych doporučil především to zkusit a nenechat se odradit strachem z neúspěchu. Sám jsem podobné obavy měl, ale kdybych se jim poddal, přišel bych o řadu zkušeností a příležitostí. Velkou oporou je pro mě také komunita stipendistů The Kellner Family Foundation, se kterými mohu sdílet zkušenosti a získávat rady pro další studijní cestu.