Žiju si svůj sen (a potřeboval bych, aby měl den o pár hodin víc…)

Ne tak zcela odpočatý, za to pln odhodlání a inspirace z letních cest jsem se tedy na začátku září vrátil zpět do mého skromného pokoje v Rotterdamu, abych nastoupil do druhého ročníku na CodartsCircus Arts. Studenti z vyšších ročníků nás minulý rok varovali, že druhý ročník je na celé škole vůbec nejnáročnější jak fyzicky, tak psychicky, ale hlavně časově. Měli pravdu. Čas podzimních prázdnin jsem využil k vystoupení na novocirkusových festivalech ve Finsku a Belgii, kde jsem se také zúčastnil několika workshopů a načerpal inspiraci z velkého množství kvalitních představení a ze setkání s mnoha osobnostmi současného cirkusu.

Zpět do školy. Množství teoretických a praktických zadání, které musíme ve volném čase, který je v podstatě pouze o víkendu, vypracovat, je až neuvěřitelné. Momentálně tedy kromě mého nového sólového vystoupení pracuji na teoretických pracích o historii cirkusu, anatomii a pohybové analýze Laban, učím se hrát na volitelný hudební nástroj - baskytaru a začátkem prosince budu také skládat 3 testy, které jsem nemohl složit na konci prvního ročníku kvůli mému zranění. Rozvrh máme každý den od 9 do 17 nebo 18h, ale většinou zůstáváme ve škole mnohem déle. O množství mini zadání, které dostáváme z hodiny na hodinu např. vytvořit pohybovou sekvenci nebo napsat úvahu o tom ani není třeba mluvit.

Žiju si ale svůj sen - i díky The Kellner Family Foundation - studuji na cirkusové škole, mám přístup k tomu nejlepšímu, co se v tomto uměleckém oboru vytváří a jsem v prostředí inspirativních a dobrých lidí z celého světa.