Nový seriál programu Pomáháme školám k úspěchu: Jak rozvíjet pisatelství v rámci nových RVP

Pisatelství je součástí gramotnosti chápané jako schopnost porozumívat světu, komunikovat s druhými a vytvářet vlastní významy prostřednictvím jazyka. Psaní je jednou z technologií, jejichž prostřednictvím se lidský život stává součástí něčeho většího – kultury, poznání a společného vědění lidstva. 

Díky písmu lidské poznání roste – předává se v čase a hromadí se. Navazujeme na poznatky lidí, kteří žili před stovkami let. Bez písma by každá generace začínala téměř od začátku. Nebylo by možné vytvářet a uchovávat zákony, vědu, historii. Těžko by se koordinovala a řídila velká společenství.   

Psaní umožňuje ukládat nejen fakta, ale i významy, hodnoty a lidské zkušenosti. V knihách, denících, dopisech, básních nebo esejích se uchovává způsob, jak lidé přemýšleli, čeho se báli, čemu věřili, co milovali.

Díky psaní můžeme vést rozhovor s někým, koho nikdy nepotkáme. Dopis, článek, kniha nebo dnes i e-mail či blog umožňují sdílet zkušenosti, budovat porozumění a vytvářet společenství. Čtení a psaní jsou také spojovány s rozvojem empatie a schopností nahlédnout svět perspektivou jiných lidí.

Dobré psaní není jen cesta, jak něco sdělit druhým. Je to především způsob, jak uspořádat vlastní myšlení, ujasnit si a zpřesnit své názory, odlišit dojmy od podložených argumentů, promýšlet složité problémy, reflektovat vlastní zkušenost.

Psaním k rozvoji myšlení

Často nevíme přesně, co si myslíme, dokud se to nepokusíme napsat. Psaní nezaznamenává předem hotové myšlenky – ono je spoluvytváří. Mnoho filozofů, vědců i spisovatelů líčí, že během psaní dospěli k závěrům, které předem neměli. A podobnou zkušenost mají i žáci tam, kde je učitelé v pisatelství podporují. Už jen při tzv. volném psaní, pokud je dobře prováděné, děti žasnou nad tím, co jim jejich mysl nabídla. Psaní pomáhá myšlenky obsahově dotáhnout, ale také výstižněji formulovat a logičtěji strukturovat. 

Lidé, kteří umějí přesně formulovat své myšlenky písemně, mají větší možnost ovlivňovat svět kolem sebe. Gramotnost proto bývá považována za základ občanské participace a demokracie.

Schopnost číst a psát ve společnosti zahrnuje schopnost porozumět veřejným informacím, formulovat vlastní stanovisko, kriticky hodnotit tvrzení druhých, účastnit se veřejné debaty. Psaní vlastních textů poskytuje lidem zkušenost, která jim může pomoct lépe rozklíčovat texty cizí. 

V čase umělé inteligence je informací a textů přebytek. Jazykové modely se někdy přirovnávají ke kalkulačce pro psaní. Vzácnou je dovednost položit správnou otázku, formulovat skutečně vlastní - a ne AI - názor a argumentaci. Na významu získává to psaní, kterým si tříbíme myšlení, produkujeme originální myšlenky a zapojujeme se do společenství. Dobré psaní je viditelným důkazem kvalitního myšlení. 

Když jsme tento text předložili AI, aby ho shrnula, nabídla nám pěkné vymezení psaní a jeho významu: „Psaní umožňuje člověku myslet přesněji, dorozumívat se za hranice času a prostoru, být součástí společenství a předávat zkušenost tak, aby na ní mohli stavět další lidé. Právě díky tomu vzniká kultura, vzdělanost i pokrok.“

Pisatelství v různých předmětechAni ve škole není psaní pouze prostředkem k procvičování vyjadřování. Je nástrojem myšlení, sebepoznání, porozumění světu a učení v jednotlivých oborech. Vedle toho pravidelné psaní s konzultacemi mezi žáky a s předčítáním textů pomáhá budovat ve třídě lepší vztahy. 

Pisatelství prochází napříč všemi vyučovanými předměty, není to jen věc češtiny. Žák jednak rozvíjí své vlastní pisatelství, jednak ho využívá k učení a lepšímu porozumění věcným obsahům. 

Žáci se coby pisatelé učí samostatně rozhodovat, o čem chtějí psát, čeho chtějí svým psaním dosáhnout, u koho a proč. S tím se pojí dovednost sdělení vystavět tak, aby danému záměru dobře sloužilo. A samozřejmě je s tím spjata odpovědnost za vlastní psaní a jeho účinek. Psaní je nástrojem poznávání sebe sama. Žák se učí nacházet vlastní myšlenky, pojmenovávat pocity a zkušenosti, porozumět svému uvažování, vyjadřovat složitější souvislosti. Buduje si snáz pozitivní sebepřijetí mj. skrze přijímající zpětnou vazbu ve třídním společenství pisatelů. 

I v předmětech zdánlivě vzdálených pisatelství, jako jsou chemie, fyzika, přírodověda pomáhá psaní žákovi sledovat vlastní proces poznávání, uspořádávat informace, vysvětlovat jevy a procesy. Žák si díky psaní vytváří a osvojuje poznatky a způsob myšlení i jazyk jednotlivých oborů. 

Psaní, čtení, mluvení a naslouchání nejsou oddělené dovednosti. Jsou to provázané složky gramotnosti, které se navzájem podporují. Žák, který umí psát, také lépe rozumí textům druhých, snáz rozpoznává významové nuance, dokáže přesněji interpretovat sdělení, vyjadřuje se srozumitelněji a více myslí na adresáta i v mluvené řeči. 

Až budeme s kolegy studovat ZGČP v RVP ZV, mysleme na to, že pisatelství je dovednost, která může žákům přinášet mnohem víc, než jsme ve školách zatím zvyklí. Dejme mu šanci. Přinese to nám i dětem hodně radosti a uspokojení z učení.