Jennifer Za Nzambi

Nástup na vysokou školu kdekoliv může být dosti náročným procesem a při studiu v zahraničí toto platí dle mého úsudku obzvlášť. Po dokončení studia ekonomie na Edinburské univerzitě jsem se při vyklízení svého studentského pokoje v myšlenkách ocitla na samém začátku svého pobytu ve Skotsku. Jako věru kreativní reportérka při rozhovoru s vyžilou celebritou jsem si sama položila otázku, co bych poradila mému mladšímu „já“ před nástupem na vysokou školu v Edinburghu.

Stejně jako mnoho dalších zahraničních studentů v Edinburghu bohužel jen zřídkakdy vytahuji paty z bubliny, kterou je pro mne hlavní město. I přestože si již čtvrtým rokem slibuji výlet do skotské přírody, která byla pro mne určitým faktorem ve volbě univerzity, skutek tak trochu utek.

Nový školní rok jsem zahájila netradičně již před oficiálním začátkem, přípravou na tzv. Activities‘ Fair, což je akce, na které se především noví studenti seznamují se spolky a sportovními kluby. Spolu s lidmi z naší Programming Society jsem se tak ocitla v areálu s dalšími asi 350 spolky a „usilovala“ tak o přízeň potenciálních členů. I když jsme při pohledu na náš skromný plakát a holý stůl v porovnání s profesionálními bannery, jídlem a reklamními fidget-spinnery jiných spolků silně pochybovali o tom, zda se k nám vůbec někdo přijde podívat, byli jsme mile překvapeni. Při naší premiéře jsme oslovili přes 300 studentů. Podařilo se nám tak dát dohromady i třídu začátečníků, se kterou se scházíme každý čtvrtek a učíme se programovat.

Musím se přiznat, že nejsem ten typ studenta, co se přes hromy blesky dokáže soustředit na studium. Prostředí, kde se během zkouškového člověk učí až dvacet hodin denně, má dle mého názoru obrovský dopad na jeho všeobecné rozpoložení a troufám si tvrdit, že i na finální výsledek. Proto, ač pohodlí svého bytu miluji, přes hluk sbíječek ze stavby nových studentských bytů o ulici vedle během dne a za pilného cvičení souseda na zkoušku ze hry na klarinet v noci, jsem nucena si hledat nové místo ke studiu během zkouškového.

Před pár týdny se na naší univerzitě uskutečnila první studenty organizovaná ekonomická konference, kterou jsem měla možnost spoluorganizovat. Od srpna jsem tak spolu se skupinkou studentů ekonomie zvala řečníky, hledala sponzory, pronájem prostor či přemlouvala spolužáky, aby se sami nebáli vystoupit v rámci studentského okénka a podělili se s posluchači o jejich akademické zájmy.

V září jsem nastoupila do třetího ročníku na Univerzitě a netušila jsem, jak se ten bude lišit od dvou předchozích. Nevím, zda je to dobře či ne, ale přelom, který je na edinburské univerzitě mezi 2. a 3. ročníkem je opravdu markantní.

V druhém ročníku se mluví o stážích více než kdy dříve. Dlouhé chodby knihovny zdobí pestrobarevné letáčky nabízející stáže, možnost dobrovolnictví v zahraničí či rovnou vědecké pozice pro studenty bakalářských oborů. Zdá se, že dobrý titul totiž člověka v kariéře posune pouze do jisté míry. Nezáleží pouze na něm, ale i na jiných aktivitách, které jedince vyzdvihnou oproti jeho vrstevníkům a tím mu i usnadní proces hledání práce či úspěch při hledání navazujícího studia.

Druhý semestr prvního roku se překlenul v ten druhý a nyní se spolu s mnoha dalšími studenty druhého ročníku ocitám v době, kdy se skrze volitelné předměty nabízené skotským vzdělávacím programem můžeme hlouběji profilovat na určitá odvětví našich oborů, které bychom často pro jejich interdisciplinární charakter neměli šanci studovat jinde.

Duben značí v Edinburghu období změn. Tráva bývá zelenější, zimní šeď narušují narcisy, které tu rostou jako plevel, a studenti vysokých škol vykazují změny v chování.

Oscar Wilde jednou pravil, že ‚‚vše populární je špatné‘‘ a tak jsem se i já, snad na jeho popud, rozhodla plavat proti proudu v mém výběru předmětů vyučovaných ve druhém semestru.

Předtím než jsem do Skotska dorazila, jsem měla spoustu barevných představ o tom, jaká tato stará, keltská zem je. Žádná z nich ovšem Edinburghu neudělala zadostiučinění.