Malý bucket list

Možná pak z vůle jakési vyšší moci proto nyní sedím v poloprázdné hale letiště v Prestwicku, městě na opačné straně Skotska od Edinburghu, kam byl z důvodu sněhu můj let do Edinburghu odkloněn. Za velmi nepříznivých podmínek se tak dostávám na místa, kde jsem ještě nebyla a velmi pomalu si připouštím, že v domnění, že v rámci studia na skotské univerzitě, jedné z nejvíce kulturně rozmanitých, se každodenně střetávám s lidmi z různých koutů světa, jaksi se mi vytrácí kontakt s místními. V posledních pár měsících, které mi ve Skotsku zbývají do konce mého studia bych tak chtěla stihnout pár místních zvyklostí, kterým jsem se čtyři roky vyhýbala. Například haggis, národní skotské jídlo z ovčích vnitřností vařených v ovčím žaludku, přenocovat s přáteli na Artušově sedle, vyhaslé sopce, která je dominantou města nebo na něj alespoň vylézt za rozbřesku a mít město jak na dlani. Dále se zúčastnit ceilidh, tradiční skotské tancovačky a v neposlední řadě se zúčastnit hodiny surfování, které univerzita pořádá, protože kde jinde ve Skotsku by se člověk měl naučit surfovat.

Bohužel si také musím připustit, že dostát některým z mých předsevzetí se zdá být čím dál komplikovanější. V posledních měsících se totiž snažím dokončit moji dizertaci, která využívá poznatky ze strojového učení a teorie her v analýze lidského chování ve strategických situacích. I přestože mám ještě velkou část před sebou, pracovat na mém vlastním projektu v rámci dizertační teze byla pro mne doposud nejzáživnější a nejpřínosnější částí mého studia. Nejenže mi dala mnohé, co se týče akademických poznatků, ale také mne utvrdila v naději, že bych mohla ve výzkumu pokračovat i v rámci postgraduálního studia.