Petr Bulka

Před týdnem skončil druhý semestr a já i moji spolužáci tak máme nyní před sebou měsíc velikonočních prázdnin. Po nich nás čeká již jen zkouškové období, tedy žádné přednášky, pouze samostudijní příprava a několik písemných zkoušek.

Letní prázdniny, které jsem měl letos navíc zkrácené pracovní stáží, rychle utekly a místo nich přišla závěrečná etapa bakalářského studia mého i mých spolužáků. Již na letošní uvítací přednášce nám představitelé fakulty nijak nezatajovali, jak velká zkouška nás v příštích deseti měsících čeká. I přesto nás však ujišťovali, že z jejich vlastní zkušenosti byl právě třetí rok tím nejlepším z jejich studia. Nyní už chápeme, o čem mluvili.

Neuvěřitelně to uteklo, ale je červen a já jsem již oficiálně ukončil druhý ročník studia. Zkouškové období bylo letos podle očekávání ještě více hektické a stresující než v minulém roce - celý květen a většinu června jsem strávil zavalen hromadou knih, ve snaze zapamatovat si zdánlivě nekonečné množství vzorců, jmen, grafů a teorií.

Přestože jsme tím všichni bez rozdílu naprosto šokováni, univerzitní studium se pro mě a mé spolužáky pomalu ale jistě přehouplo do své druhé poloviny. Asi nejvíce nám to připomněl fakt, že jsme si za poslední dva týdny museli projít náročným a velmi stresujícím procesem návrhu naší budoucí disertační práce.

Ačkoliv jsem z prvního ročníku postoupil s výborným prospěchem ve většině předmětů, měl jsem před začátkem nového roku přece jenom drobné obavy. Z vyprávění starších studentů jsem často slyšel, že teprve ve druhém ročníku jde opravdu do tuhého, navíc známky z druhého ročníku se již započítavají do výsledné známky na diplomu a jsou proto důležité i z hlediska budoucího kariérního uplatnění. Právě plánování budoucí kariéry je momentálně asi to hlavní na myslích většiny studentů druhého ročníku, a proto bych se mu chtěl v tomto příspěvku věnovat trochu více.

Než jsem se nadál, první rok mého univerzitního studia se přehoupl do druhé poloviny, a rád bych se tedy s Vámi podělil o novinky z poslední doby. Od mého prvního příspěvku už studium není až tak velké „dobrodružství“, přece jen po prvních pár měsících se všechno dostává do určitých zaběhnutých kolejí, člověk si už pamatuje, kde má kterou přednášku, kde je v knihovně kopírka, kde má který profesor kancelář a, v neposlední řadě, v kolik hodin se podává večeře.

Již více než měsíc mám to štěstí nosit v kapse průkaz studenta University of Birmingham. Ten měsíc utekl opravdu rychle a byl plný nových zážitků a zkušeností. V následujících několika větách shrnu to nejdůležitější, co se během něj událo.