Alena Machálková

Posledních pár dní, které si teď tady v Aberdeenu užívám, naznačují, že další kapitola mého života se již blíží ke konci. Můj Univerzitní život brzy skončí – tedy alespoň dokud se nerozhodnu pokračovat ve studiu. Nyní již můžu oficiálně říct, že jsem úspěšně zdolala všechny zkoušky a prošla posledním ročníkem a příští týden se v propůjčeném taláru a tradiční čepici naposledy rozloučím s Aberdeenem a mými přáteli a namířím si to, alespoň na pár týdnů, zpátky do Česka.

Jsou to tři týdny, co jsem s úlevou odevzdala svou bakalářskou práci. Termín odevzdání byl již 16.ledna a téma jsem si vybrala nedávnou ‚Deštníkovou revoluci‘ v Hong Kongu.

Léto, které jsem převážně strávila v Africe organizací svého projektu, uteklo jako voda a i školní rok nám letos začal mnohem dříve než normálně, no a tak jsem neměla ani moc času se připravit na ten můj poslední ročník ve Skotsku.

Nechce se mi tomu ani uvěřit, ale poslední semestr utekl rychleji, než jsem čekala a tak už jen počítám hodiny do mého zítřejšího letu za dobrodružstvím.

Na posledních pár dní doma jsem si naplánovala nějaké to studování na zkoušky, které se mi blíží rychlým tempem. Nový rok mě ale okamžitě poučil, že plánování takových věcí se prostě příliš nehodí, když mám kolem sebe spoustu přátel, které jsem už rok neviděla, a když mám i jiné snad i zajímavější věci na práci.

Rok v zahraničí mi utekl jako voda. Hong Kong s celou Asii byl úžasný a já si to užila více než naplno. Nejen, že jsem se snažila cestovat do okolních států kdykoliv to jen kapesné a čas dovolil, ale naplno jsem se snažila využít i jiný školský systém a dostat se té Asijské kultuře více pod kůži.

Pocházejí ze skromných poměrů, přesto studují na prestižních univerzitách. Řeč je o více než padesátce mimořádně nadaných českých studentů, kterým na školné či životní náklady v zahraničí přispěla Nadace The Kellner Family Foundation ze svého projektu Univerzity.

S květnem přichází zkouškové období a s ním i konec mého ročního pobytu v Hong Kongu. Asie mě opravdu překvapila, pobavila, naučila mnoha novým věcem a nejspíš i změnila. Užila jsem si trochu cestování, poznala jiné kraje a kultury, okusila housenky a kuřecí pařáty, vydržela rok bez svíčkové omáčky, rozsypaný čaj jsem se naučila nejen pít ale i číst, ale také jsem poznala mnoho nových zajímavých lidí. Jak se říká, výměnný pobyt není rok z našeho života, ale je to život v jednom roce.

Dokážete si představit 230milionů turistů – více než třetinu populace celé Evropy – v pohybu během pouhého jednoho týdne? Já jsem si nejen nemohla představit, ale ani nechtěla, takže jsem se rozhodla, že z Hong Kongu vypadnu, neboť Hong Kong byl evidentně cíl mnoha z těchto turistů. Abych vše blíže vysvětlila, Čínský Nový Rok je největší migrace lidí na světě, která se opakuje každý rok.

Už jsou tomu dva měsíce, co jsem poprvé vstoupila na Asijský kontinent, kde strávím svůj druhý ročník svého univerzitního studia. Chtěla jsem se nechat překvapit a tak jediné, co jsem o Hong Kongu při příletu věděla, bylo, že na 1000km2 (2*Praha) žije 7milionů lidí. Vesnička, ze které pocházím, má dohromady 900 obyvatel, což znamená, že jsem si musela zvyknout žít na 1km2 s dalšími 6300 lidmi, namísto 50. Očekávala jsem šok, a ten jsem taky zažila, když mi byl představen můj pokoj. K mému překvapení se můj výhled z okna velice podobá tomu doma – zalesněné kopce všude okolo.

A je to tady, první rok je oficiálně a úspěšně za mnou a po prázdninách plných dobrodružství to začne celé nanovo. Svůj druhý ročník totiž strávím na univerzitě v Hong Kongu a přesto, že to pro mne bude již druhý rok na vysoké, mám takový pocit, že se v tom novém a velikém městě s rozlišnou kulturou budu opět cítit jako „Fresher“.

Semestr utekl tak rychle, že jsem si ani nevšimla, že už mám 4. týden toho druhého. Vše klape jak má, po měsíci čekání na výsledky zkoušek jsme se všichni v naší „mezinárodní partě“ dočkali, a s radostí zjistili, že ve stejném složení můžeme v klidu pokračovat do dalšího semestru.

Pohled z okna mi stále ještě připomíná konec léta a první dny na University of Aberdeen. Sluníčko svítí, studenti pořád zběsile pobíhají sem a tam a já se stále snažím přijít na to, kde zmizel poslední měsíc a půl.