Kateřina Bošková

Ve svém úplně prvním příspěvku na blog jsem se zmínila o tom, že promoce na UNYPu a ESC bývají ve velkém stylu v Žofínském paláci.

Doposud jsem se stále přesvědčovala o tom, že je ještě spousta času na to, abych se rozhodla, kam chci jít studovat dál (přece jen s bakalářským titulem v psychologii dnes nikoho moc neoslním).

V tomto příspěvku mám v plánu psát o EFPSA. Jestli (ne)víte, co to je a zajímá Vás to, čtěte dál. Jestli to (ne)víte a nezajímá Vás to, nemá smysl pokračovat. EFPSA je zkratka pro European Federation of Psychology Students‘ Association.

Ve třetím ročníku většina mých vrstevníků již sepisuje své bakalářské práce a dobíhá cílovou rovinku k titulu bakaláře. Já jsem teprve doběhla za polovinu a musím říct, že jsem nesmírně ráda. Stále se mi plní list aktivit, které bych ještě ráda stihla během svého bakalářského studia.

Zkouškové období bylo spíše za odměnu, stejně jako celý semestr. Měla jsem pouze čtyři předměty a tak jsem se mohla všem věnovat s tou nesvědomitější pozorností a zápalem.

Na začátku nového semestru jsem jela na tři týdny do USA, konkrétně do Kalifornie. Ve škole jsem byla jen první týden, kdy jsem musela stihnout odevzdat veškeré práce. Abych pravdu řekla, nejdříve se mi na tu cestu vůbec nechtělo, děsila mě představa, že zameškám tři týdny školy nebo spíš vědomí, že až se vrátím zpátky do Čech, navalí se na mě haldy povinností a restů, které za sebou nechám. Nicméně jsem neměla ani moc času nad tím přemýšlet.

Očekává se, že první příspěvek na blog po prázdninách by se měl týkat začátku školního roku. Sama se ale udivuji nad tím, že už to dávno není začátek. Jsem už zase pohlcená proudem událostí, které souvisejí nejen se studiem. Vždyť za pár týdnů jsou tady Vánoce, Silvestr, konec podzimního semestru.

Zpravidla, když vás něco baví, utíká čas bleskově a naopak. Ani jsem si pomalu nestihla nadepsat sešity a už tu byly závěrečné zkoušky. Ty jsem měla hotové už v polovině května, a tak začaly nejdelší prázdniny, které jsem doposud za svá studijní léta měla.

Konečně! První semestr obecného studia, kterým si musí projít všichni prváčci, je za mnou. Jinými slovy: s koncem prvního semestru jsem napsala poslední test z poslední matematiky v mém životě (tedy aspoň v to zarytě věřím). Nyní, když už jsem ve druhém semestru, mohu hrdě prohlašovat, že studuji psychologii. Nečekala jsem však, že ten skok bude tak rychlý.

První den, první hodina, první silný a nezapomenutelný zážitek; English Composition. Na tuto hodinu nikdy nezapomenu, i když bych možná chtěla. Byla jsem přesvědčená, že mě nemůže nic zastrašit. Prošla jsem si přece kurzem mezinárodní maturity, měla výuku v angličtině a eseje jsem psala jako na běžícím pásu.