Dva měsíce studentkou

První den, první hodina, první silný a nezapomenutelný zážitek; English Composition. Na tuto hodinu nikdy nezapomenu, i když bych možná chtěla. Byla jsem přesvědčená, že mě nemůže nic zastrašit. Prošla jsem si přece kurzem mezinárodní maturity, měla výuku v angličtině a eseje jsem psala jako na běžícím pásu.

Od okamžiku, kdy do třídy vstoupila učitelka z níž majestátnost přímo sálala, jsem o svých schopnostech začala pochybovat. Dřív než něco řekla, napsala na tabuli dva způsoby, jakými máme povoleno ji oslovovat a vedle seznam oslovení, které je lepší okamžitě zapomenout. Pak rozdala papíry a poručila psát esej. Potutelně se usmívala, protože tušila, že dopadneme všichni stejně. Špatně. A měla pravdu. Pamatuji si na ty zoufalé výrazy ve tvářích mých spolužáků, to jak jsme po sobě všichni koukali a veděli, že jsme lapeni do akademické pasti, ze které nemůžeme uniknout nepoznamenaní. Ty stejné výrazy se objevují každý týden, když Ms. Aljoe (jedno z povolených oslovení) popíše celou tabuli úkoly na příští hodinu. Bojím se, že začínám trpět jakousi deformací. V novinových článcích podtrhávám „topic sentences“, posuzuji, zda „thesis statement is not a fact but generalization (but not too general)“  a kontroluji, do jaké míry se poslední věta eseje shoduje právě s tou tezí.
Na hodinách psychologie se atmosféra uvolňuje a kdyby bylo možné u studentů měřit hladinu serotoninu, výrazně by klesla poptávka po Prozacu a nahradil by ji zájem o hodiny s Michaelem Johnsonem. V rámci psychologie jsme také měli tu možnost navštívit prezentaci Philipa Zimbarda o jeho Standfordském experimentu, přednášku Dr. Jamese Bostera z University of Connecticut a několik dalších. Například Psychological Society, což je v podstatě ten samý koncept jako studentská rada ale pro menší komunitu; pouze pro studenty psychologie pořádá věhlasné a mé oblíbené „Movie Nights“. Dohodneme se na filmu, který chceme sledovat a k tomu dostaneme pizzu, abychom si večer náležitě vychutnali. Po filmu následuje diskuze, je to taková „csfd.cz“ živě. Podobných akcí se na účet školy pořádá hodně. Bohužel není možné je všechny stíhat. Jejich účelem je především „stmelování“ studentů všemožných národností. UNYP v podstatě představuje zmenšený obraz Ameriky, která funguje jako „melting pot“ mnoha národností.
Je namístě přejít k akademické části. Škola jako jedna z mála umožňuje studentům získat americký (American Bachelor) i evropský (European Bachelor)  titul bakaláře zároveň. Obor psychologie navíc minulý rok získal českou akreditaci. Netrpělivci ocení letní kurzy, které jim umožní získat American Bachelor o rok dříve, tedy za tři roky. Po bakaláři je samozřejmě možnost pokračovat a získat titul magistra.
Jsem studentkou University of New York in Prague pouhé dva měsíce, které navíc utekly jako voda, ale už vím, že budu dělat vše pro to, abych právě tuto univerzitu úspěšně absolvovala. Už jen kvůli slavnostnímu předávání diplomu, které se každoročně koná v Žofínském paláci.