Co dál...?

Doposud jsem se stále přesvědčovala o tom, že je ještě spousta času na to, abych se rozhodla, kam chci jít studovat dál (přece jen s bakalářským titulem v psychologii dnes nikoho moc neoslním).

Stále to nevím, i když už je nejvyšší čas začít selektovat vybrané školy. Mám pár tipů, jak naložit s budoucností (patří tam i rok strávený na Bali, kde chci jezdit na slonech a cvičit jógu). Ale teď vážně, v poslední době jsem se začala zajímat o vliv stravy na nejen fyzický stav, ale i psychický stav člověka. Naprosto jsem se nechala unést myšlenkou energetické medicíny, která vychází z taoismu. Čtu knihy, chodím na semináře a přednášky, píši články a jsem si víc než jistá, že tohle mě baví a chci v tom pokračovat. Bohužel ale neexistuje moc věrohodných univerzit, které by podobné zaměření nabízely. Daleko lepší reputaci mají instituty po celém světě, ty ale na druhou stranu poskytují pouze certifikáty za dokončení kurzu a to se mi zdá dost málo.

Vedle Bali a studia energetické medicíny mám připravenou další možnost a to je magisterský titul v oboru psychologie zdraví, který k mému štěstí nabízejí na několika věhlasných univerzitách po Evropě, které jsou navíc státní. Nepopírám, že USA je země nevídaných možností, ale já jsem Evropanka a proto chci zůstat na tomto kontinentě i zůstat.  

Ti, co mě už trošku znají, velmi rychle poznali, že jsem posedlá jídlem. Zdravým jídlem. A že velmi ráda lobuji za alternativní léčení nemocí pomocí úpravy stravy. Abych měla v rukávu další argumenty, rozhodla jsem se v rámci bakalářské práce provést experiment, kde chci monitorovat stav pacientů s depresí (kupodivu nebylo tak obtížné sehnat dostatečný počet dobrovolníků s touto diagnózou, kteří souhlasili, že se zúčastní mé studie) po dobu jednoho měsíce, kdy změnili stravu. Jako každý, pro svou teorii nadšený výzkumník samozřejmě očekávám pozitivní výsledky. To je trochu nadsázka, ale pokud se mi opravdu podaří něco prokázat, chci v tomto výzkumu pokračovat v mnohem větším měřítku a s větší časovou dotací. Což mě přivedlo k tomu, abych podala přihlášku na PhD program v USA (ano i přes mou evropskou náturu), který je především o výzkumu a vědecké práci.

Trochu mám z tohoto roku strach, musím vystoupit z komfortní zóny a učinit několik důležitých rozhodnutí. Na druhou stranu o sobě ale nepochybuji a věřím, že si vyberu správně.