Adam Lalák

Ze všech věcí na světě nejvíc nenávidím vraždy, znásilnění, genocidu a logiku,“ nechal se prý slyšet jeden z mých studentů logiky. Jako pedagog se snažím, seč to jde. Dokonce jsem studentům nakreslil pěkný obrázek modro-růžového stromu, aby si jednou provždy vštípili, že „ten strom je modrý“ a „ten strom je růžový“ není protimluv.

Vždy jsem obdivoval oddanost pravdě Mistra Jana Husa, mysticismus Mistra Eckharta a šermířské umění Mistra Yody. Pak mi došlo, že tito moudří lidé (nebo, přesněji, humanoidé) mají něco společného. Je tím mistrovský titul. Proto jsem se rozhodl nastoupit na magisterské studium na Cambridgi a jít tak v jejich stopách. Kéž mě provází Síla.

Se slzami v očích jsem opouštěl Churchillovu kolej. Nechal jsem za sebou zajímavé tři roky života.

Vždycky jsem rád chodil na procházky a Cambridge mi poskytla vodu na můj mlýn. To místo už po staletí dýchá starobylými tradicemi, avšak všudypřítomný studentský duch jim nikdy nedovolí, aby na nich usedl prach.

Nikdy jsem se nemohl zbavit pocitu, že role akademika je v Anglii vnímána jinak než u nás.

Univerzita kontrastů, to je Cambridge. Mám tím na mysli, že ve většině ohledů plně podléhá zákonu „buď a nebo“. To se možná nejvýrazněji projevuje právě ve zkouškovém trimestru.

„Co to…?“ vydralo se z hrdla nebohé Angličance, když ucítila na zadnici mojí pomlázku. V letošním roce jsem poprvé v životě strávil Velikonoce mimo domov a rozhodl jsem se nepřipravit se o žádnou z klasických českých tradic. Za naší kolejí roste obrovská vrba, tak jsem si z ní natrhal zásobu čerstvých proutků a upletl z nich jednu ze svých doposud nejlepších pomlázek.

Cambridge je křižovatkou nejrůznějších cest a kultur. Studenti a akademici sem přicházejí z mnoha rozličných směrů a odcházejí do ještě více. Najdete tu lidi vášnivě se řídící desaterem božích přikázání, Schwarzeneggerovými šesti pravidly pro úspěšný život i Marxovými jedenácti tezemi o Feuerbachovi. Proto je příjemné zajít si občas pro uklidnění na setkání se svými krajany, do Československé společnosti.

Jarní trimestr na Cambridge je trimestrem dlouhých dní. Z rána člověka takřka bez výjimky probouzí denní světlo za oknem a navečer se dá chodit na procházky a pozorovat červánky. Je to také trimestr dlouhých sezení v knihovně, protože se během něj koná jistá nechvalně známá událost: zkoušky.

Říkám si, že na anglických školách by zkoušky měly být v únoru. Na rozdíl od jara se totiž v tomto období najde jen málo věcí, které by člověka rozptylovaly od práce; protože zima a mraky se mezi tyto věci rozhodně nepočítají.

Počátky studia na slavné univerzitě v jihovýchodní části Hrdého Albionu doprovází notná dávka opojení i notná dávka šoku. „Mnohokrát si budete říkat, že něco je špatně, že při pohovoru museli udělat chybu. V takovém případě nechť vás utěšuje vědomí, že podobné myšlenky tu má čas od času každý,“ bylo nám řečeno při jednom z uvítacích projevů.