Státi se Mistrem

Přechod z bakalářského do magisterského studia je malým krokem pro člověka, avšak velkým skokem pro jeho život. Vše, co bylo čiré, zmatní. Životní styl se zjednoduší, jelikož se náhle vypaří běžné povinnosti a zvyklosti charakteristické pro studijní život, jako přednášky, pravidelné eseje a každotýdenní supervize. Zároveň se však značně zkomplikuje, protože ze všech stran na člověka začne zírat nejistota. Najednou má daleko více zodpovědnosti a musí se o všechno starat sám. Valí se na něj řada informací, které si navíc často protiřečí. Můj supervizor mě před pár týdny popíchl: „Abys měl šanci stát se dobrým filozofem, musíš přečíst několik článků denně.“ Dobrá, řekl jsem si, to není snadné, ale asi ví, o čem mluví. Dnes mi však tentýž supervizor na otázku, co bych si měl v následujícím týdnu přečíst, odpověděl: „Nic. Pouze důkladně popřemýšlej o svých argumentech.“

Často mi schází někdo, na koho se obrátit. Když jsem dříve neporozuměl nějakému problému třeba ve filozofii mysli, stačilo zeptat se kamaráda sedícího v sousední lavici a měl jsem slušnou šanci, že on sám právě včera zrovna tentýž problém řešil a bude mi jej moci vysvětlit či něco poradit. Dnes, když neporozumím něčemu, co se týká mého výzkumu filozofie mysli, a obrátím se na kamaráda, on mi bude ve většině případů schopen poradit s něčím zcela nesouvisejícím, čím se zrovna zabývá. Obvykle se jedná o něco, co souvisí s etikou či politikou.

Vplutí do magisterského studia může člověka nečekaně katapultovat od lavice ke katedře. Když jsem přijal nabídku vyučovat v tomto roce logiku pro studenty prvních ročníků, mávl jsem rukou nad tím, že sám jsem formální logiku již delší dobu netrénoval. Netušil jsem, jak moc mi lovení v paměti dá zabrat. Příchod do třídy. „Dobrý den prváci, já jsem Adam a jsem váš tutor.“ [Ve skutečnosti: Já jsem Adam, jsem jenom o trochu starší než vy a u katedry si připadám jako Beethoven na rockovém koncertě.] „Budu vás vyučovat logiku, ve které se perfektně vyznám.“ [Pokusím se vám vysvětlit tu část logiky, kterou jsem si včera do noci s vyplazeným jazykem studoval z učebnice.] „Dnes začneme s příkladem číslo 3, který byl těžký, a bohužel v něm všichni udělali chybu.“ [Včetně mě, když jsem si to zkoušel vyřešit.] A tak to trvá po zbytek hodiny. Vyučovat je ale zábava a jsem za tuto zkušenost vděčný.

Další výzvou je to, že poprvé v životě si s několika kamarády pronajímáme domek, takže se musíme obejít bez opečovávání uklízeček a kuchařů, kterého se nám hojně dostávala na koleji. Mnoho věcí se ale nezměnilo, což byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl zůstat v Cambridgi. Cambridge stále těší starobylým centrem, loukami v okolí, řekou plnou člunů, sobotním trhem a vánoční výzdobou. Jsem stále ve stejném tenisovém týmu a navštěvuji podobné kulturní akce. Takže žádné vykořenění se nekoná.