Samantha Coxová

Filmové bonusy ze zákulisí jsou lepší než filmy, říká mladá vlásenkářka a maskérka

Samantha Coxová

Ne každý náctiletý má v šuplíku umělou krev, pastu na modelování řezných ran a hromadu štětců a líčidel. „Je fascinující, co jde všechno vymodelovat, třeba zranění vypadají ve filmu naprosto reálně,“ říká devatenáctiletá Samantha Coxová, která se jako jedna z mála mladých lidí v Česku připravuje na profesní dráhu vlásenkářky a maskérky. Na své vyučení získala i stipendium od Nadace The Kellner Family Foundation. 

Na filmové pohádky se dívala ráda už jako dítě, i když ji zajímalo něco trochu jiného než jen to, jak to dopadne s krásnou princeznou. Například pohádku Tři oříšky pro Popelku viděla několikrát, a to především kvůli jedinečným kostýmům. „Vedle pohádek a české klasiky mám ráda hollywoodskou tvorbu 40. a 50. let a také asijskou kinematografii,“ říká Samantha Coxová. Film jí učaroval natolik, že se rozhodla se mu věnovat i profesně a aktuálně se připravuje na učňovskou zkoušku v oboru vlásenkářka a maskérka na Střední odborné škole uměleckořemeslné v Praze. Ráda by se dostala na nástavbu, dodělala si maturitu a poté šla studovat filmovou vysokou školu. Jejím snem je dostat se pracovně do zahraničí, například ke korejské kinematografii.

Prvním krokem k tomu je ale úspěšné zakončení tříletého vyučení. „Na závěrečnou zkoušku jsem si vybrala postavu Fialky Garderóbové z filmu Karlík a továrna na čokoládu. Musím pro ni připravit paruku a kostým, pak postavu nalíčit. K tomu ještě učesat jeden historický a jeden společenský účes,“ říká Samantha. „Ve škole mám nejraději předmět dějiny umění, mám ráda předválečné období, ale také 40. a 50. léta. Líbí se mi především dámská i pánská móda a jazzová hudba,“ vysvětluje, proč má raději historii než současnost.

Střední odborná škola uměleckořemeslná v Praze | stipendia

Nadace The Kellner Family Foundation poskytuje žákům Střední odborné školy uměleckořemeslné roční stipendia. Ta jsou určena pro žáky ze sociálně či finančně slabého rodinného prostředí, nebo pro mladé lidi z dětských domovů. Stipendium získalo od roku 2020 už 65 žáků. 

Láska k řemeslu a k umění se dědí

Lásku k umění má Samantha v rodině, odmalička vyrůstala obklopena uměleckými řemesly. Doma vždy visela spousta obrazů. Děda je akademický sochař a jeho abstraktní sochy ze železa už léta zdobí jejich zahradu, babička je grafička, matka je sklářka a otec se věnoval fotografii, i když s tím se moc nestýkala a navíc zemřel, když jí bylo dvanáct let. Ze tří sourozenců zdědila tyto vlohy právě ona. Už jako dítě šila, malovala nebo navštěvovala kroužek keramiky. Dodnes chodí s babičkou na výlety, během nichž jí vypráví o umění a přibližuje jí různé historické slohy. „Babička mi nikdy nezapomene přinést nějakou zajímavou knížku o umění,“ říká Samantha, která díky stipendiu od Nadace The Kellner Family Foundation mohla začít umělecký obor i studovat.

A filmy má ráda samozřejmě i nadále, nicméně během studia, školních praxí a brigády stihne zhlédnout tak maximálně jeden týdně. „V seriálu Hra o trůny jsou skvěle udělané třeba řezné rány nebo ve fantasy filmu Faunův labyrint jsou jedinečné kostýmy a masky. Viděla jsem ho už jako dítě a dodnes se těch postav bojím,“ vysvětluje Samantha, na co se při sledování filmu soustředí nejvíce. Ostatně právě hrůzostrašné postavy a nehody na plátně jsou její specialitou. „Nejvíce mě láká takzvaný SFX make-up. To jsou třeba řezné rány, různá poranění nebo třeba příšery. Zajímavé na tom je, že to není obyčejný make-up, ale že ty věci musíte přesně vymodelovat,“ směje se Samantha a vypráví, že důležité pro ni nejsou jen filmy jako takové, ale především filmové bonusy, kde produkce ukazují, co se děje, když film vzniká.

Tisíce vousů, paruk a příčesků

Ve škole se týden teoretické přípravy střídá s týdnem praxe a ten tráví Samantha v jedné pražské firmě, která nabízí kompletní filmový a divadelní servis se speciálními efekty. „Připravujeme vlasové a vousové doplňky pro zahraniční filmové produkce, které v Česku natáčejí, děláme pomůcky na zakázku pro divadlo, a když není žádná aktuální zakázka, pracuji na materiálech do firemního fundusu. Naučila jsem se tam hodně o vlásenkářství, protože v nabídce mají několik tisíc produktů. To je víc, než mám možnost vidět ve škole,“ vypráví Samantha, která do firmy chodí jednak na povinné školní praxe, ale další dny také na soukromou brigádu.

Celý loňský duben také strávila na zahraniční stáži v irském Dublinu v jednom kadeřnickém salonu. „Byl to pro mne vůbec první pobyt v zahraničí, byla jsem z toho hodně nadšená. V práci jsem pomáhala s chodem salonu a dívala se, jak se stříhají, barví či odbarvují vlasy. Nejvíc se mi líbilo, že ti lidé tam byli úplně jiní – šťastnější a usměvaví. I klienti byli všichni přátelští,“ vzpomíná s radostí na svůj pobyt v rámci výměnného programu Erasmus+, do kterého je její škola zapojena.

A když není zrovna školní výjezd nebo praxe, občas Samantha nalíčí maminku nebo se snaží přemluvit mladší sestru, aby jí stála modelem. „Vloni před Vánoci byla se mnou na veletrhu škol, kde jsem jí nalíčila krvavou ruku. Pak jsme jeli takto domů a všichni po cestě byli zvědaví, jen máma se nepolekala, protože ví, co studuju,“ směje se Samantha.