Hana Košťálová

Očima Hany Košťálové: Pedagogové jako lídři reformy vzdělávání aneb Výukou k učení a spokojenosti žáka

Hana Košťálová

Učitelé na celém světě se sdružují do profesních učících se společenství, aby průběžně vytvářeli nezbytné inovace a adaptovali svou výuku pro měnící se potřeby společnosti a nových generací dětí. Dobrou zkušenost s tím máme i v projektu Pomáháme školám k úspěchu. Účelem a smyslem  neustálých úprav vzdělávacích cílů i vyučovací praxe je péče o to, aby školní výuka vedla k učení a spokojenosti každého žáka, přispívala ke společenské soudržnosti, k péči o demokracii i o budoucnost planety.

Ty vzdělávací systémy, které vykazují dobré výsledky, využívají infrastrukturu učících se komunit k tomu, aby podpořily učitele v roli těch, kdo přirozeně vedou trvalou reformu vzdělávání. Je zřejmé, že bez angažovaných pedagogů nemůže k žádnému zlepšování dojít.

Co se v učících se společenstvích či komunitách vlastně odehrává?

Pedagogové v nich společně zkoumají, jaký dopad má jejich výuka na učení a spokojenost dětí. Vytvářejí spolu nové know how, které pomáhá každému zapojenému kolegovi v tom, aby jeho výuka přinášela očekávané ovoce.

Pokud jako ředitelé chcete ve své škole tuto efektivní verzi dalšího vzdělávání zkoušet, promyslete si, co všechno je třeba připravit a zajišťovat, aby investovaný čas a úsilí přinášely kýžené výsledky.

Ne každé setkávání pedagogů a ne každá spolupráce vede ke zlepšování výuky a ke zvyšování jejího dopadu na učení dětí.
programová ředitelka

Hana Košťálová

programová ředitelka

Ne každé setkávání pedagogů a ne každá spolupráce vede ke zlepšování výuky a ke zvyšování jejího dopadu na učení dětí.

V učící se komunitě má probíhat společné profesní učení. Slibujeme si od něj větší účinnost než třeba od tzv. dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

Co od něj očekáváme?

• Že bude mít trvající dopad na proměnu učitelovy výuky;

• že se proměna učitelovy výuky projeví v lepším učení a spokojenosti žáků.

Co to znamená? Ukažme si to na příkladech:

Varianta 1: Učitel chemie si ze školení přinesl lekci, kde se pracuje s atraktivním textem o otravách olovem. Lekci malinko poupravil. Při realizaci zjistil, že si děti s textem neuměly moc poradit. Další texty ani lekce ale nemá a sám neví, jak by vhodný text vybral a jak by s ním měl pracovat. Dál vyučuje, jak je zvyklý. Lekci s textem považuje za vhodnou ke zpestření výuky. Děti se nezlepšují ve čtení odborných textů.

Varianta 2: Učitel chemie se rozhodl v osmém ročníku vždy první středu v měsíci zařadit do výuky chemie práci s textem. Potřebuje se naučit, jak na to. Pracuje v páru s učitelkou, která vyučuje u stejných žáků češtinu. Spolu vymýšlejí lekce čtení v chemii. Po každé lekci s textem se sejdou a vyhodnotí, jak děti práci zvládly, co jim pomáhalo v učení a co ne. Přemýšlejí, jak budou pokračovat. Hledají další vhodné texty, vyvíjejí postupy, které žákům pomohou v dalším učení. Oba se učí z toho, jak se učí jejich žáci.

Co myslíme, když říkáme „lepší učení žáka“? Máme na mysli, že žák

• je do svého učení opravdu zapojený, angažovaný;

• že jeho učení vede k viditelným výsledkům, k posunu;

• a že ho učení ve škole těší, je spokojený.

Proces ustavení profesní učící se komunity je náročný a nějaký čas trvá.
programová ředitelka

Hana Košťálová

programová ředitelka

Proces ustavení profesní učící se komunity je náročný a nějaký čas trvá. Běžně bývají ve školách učitelé spíše oddělení, izolovaní ve svých třídách a kabinetech; nemají rozvrhy uzpůsobené tomu, aby se mohli scházet a společně se zabývat výukou; nebývá zvykem otevřeně odkrývat problémy, které jako učitelka řeším (stýskat si na žáky a rodiče je něco úplně jiného); někde panuje i konkurenční nálada – pro učitele může být důležité, aby byli vnímáni jako šikovnější a oblíbenější než kolegyně se stejnou aprobací... ...a tak dále.

Aby společné profesní učení vedlo k posunu v praxi učitele s dopadem na žákovo učení, musejí pedagogové stále ladit tři provázané složky:

- zásady, na kterých fungování společného profesního učení stojí;

- formáty (nástroje), jejichž prostřednictvím se společné profesní učení uskutečňuje;

- a klíčové činnosti, které při společném profesním učení probíhají.

O zásadách, formátech a klíčových činnostech se dozvíme více v pokračováních tohoto textu.

Ten aktuální uzavřeme pouze výčtem zásad. Příště si je na příkladech z praxe osvětlíme.

1/ Společné profesní učení propojuje učení žáka s profesním učením učitele. Učitel se učí přímo tomu, jak pomoct konkrétním žákům s porozuměním nebo s dovednostmi, které jim právě teď nejdou.

2/ Společné profesní učení je učení s někým, ne od někoho. Neučíme se od lektorů, neučíme se tím, že nám někdo předává svou moudrost, zkušenosti, know how, materiály. Učíme se tím, že Společně řešíme profesní výzvy a vytváříme společné a sdílené know how.

3/ Společné profesní učení zapojuje tzv. badatelské nastavení mysli. Neustále ověřujeme a prověřujeme, nakolik naše řešení fungují a přinášejí prokazatelné výsledky v učení žáků.

4/ Společné profesní učení potřebuje vedení od někoho přímo z učící se skupinky, kdo funguje jako lídr učení.

5/ Společné profesní učení vyžaduje klima podporující učení. Bezpečí pro učení nepramení z toho, že si všichni poplácáváme po ramenou, ale z toho, že společně kriticky vyhodnocujeme společnou práci.

6/ Účastníci společného profesního učení mají možnost čas od času konzultovat s odborníkem na problém, který řeší, a s kritickým přítelem.

Další aktuality

Všechny články