Příběh ZŠ Zdice - 2. díl - Mozková bouře

První školní rok s projektem Pomáháme školám k úspěchu jsme začali třídenním výjezdem, během kterého jsme formulovali naši vizi dobré školy a vyjasňovali si principy projektu. V září jsme pokračovali společným vzděláváním MBTI, které nás zaujalo tak, že jsme šli všichni dobrovolně na další pokračování.

A pak to začalo! Jiný svět! Množství informací! Zajímavé hodiny! Škola v Kunraticích! Sdílení! Pedagogická konzultantka1!

U posledního bodu se musím zastavit. Ukázalo se, jak hodně záleží na osobnosti člověka, který přijde „zvenku“ a pomáhá vedení i učitelům v procesu učení a změny školy. Měli jsme štěstí - Jana se stala naším trpělivým, pracovitým, pomáhajícím a odborně zdatným průvodcem. A taky kamarádkou.

Při vzpomínce na první rok se mi vybavuje, jak jsme byli „převálcováni“ množstvím informací a činností, které jsme chtěli zvládnout. Nedokázali jsme nikdo odhadnout, kolik sil ještě máme, byli jsme trochu zahlcení… Pozorovala jsem, že si každý ten svůj zápas musel vybojovat také sám. Mám na mysli boj starých návyků s novými metodami, poznatky. A také obavy, jestli nám to bude ve třídě fungovat, jestli uspěju… Proto snad s trochou nadsázky říkám „mozková bouře“, začali jsme přemýšlet trochu jinak.

Někdy okolo Vánoc jsme si  řekli, že se budeme vzájemně navštěvovat v hodinách. Otevřely se další skutečné i pomyslné dveře… Efekt vzájemného učení a obohacování nás překvapil. Bylo velké štěstí, že většina učitelů do všech činností šla - někdo se osměloval déle, ale většina to opravdu přijala. Dnes si uvědomuji, že to bylo možné jen díky tomu, že naši učitelé mají mezi sebou pěkné vztahy a ve škole vládla a doufám, že i nadále vládne, dobrá atmosféra.

Začali jsme také pracovat na Plánu pedagogického rozvoje školy (PPRŠ) a hledali společně vizi kvalitní školy. Po škole začaly kolovat dotazníky a ankety, zjišťovali jsme, kde jsme a co potřebujeme. Následovalo společné vyhodnocení a diskuze nad výsledky. Dodnes na to vzpomínám, protože to bylo jedno z nejvydařenějších setkání a první, kde jsme skutečně začali spolupracovat a jít ke společnému cíli.

Musím ještě dodat, že v dobách největší únavy pro mě bylo uklidňující to, že jsme byli ve vedení ve shodě - v tom, že (tak trochu projekt – neprojekt) naše priorita je udržení přátelských vztahů a dobrého klimatu školy. Jako parta jsme do projektu vstoupili a stejně z něho chceme i vyjít. Bylo to intuitivní rozhodnutí, myslím, že jsme si tehdy ani neuvědomovali, že je to jedna ze základních podmínek změny.

Na konci prvního roku jsme měli možnost hlasováním potvrdit, že chceme v projektu pokračovat. Bylo to o to cennější, že jsme věděli, co nás čeká.

1) Pedagogický konzultant (PK) doprovází pedagogy na cestě k projektové vizi dobré základní školy, v níž se každý žák učí naplno a s radostí. Nabízí každému pedagogovi vyžádanou podporu podle jeho aktuální potřeby. Pracuje přímo ve škole 3 dny v týdnu. Dodržuje pravidla diskrétnosti.

Letní seriál

„Příběh naší školy, aneb pět let základní školy Zdice v projektu Pomáháme školám k úspěchu“ sepsala ředitelka ZŠ Zdice Eva Fiřtová. Vypráví v něm, jak probíhalo zapojení jejich školy do projektu PŠÚ, a jak těchto pět let vnímala ona sama. Každý týden zveřejníme jednu část z tohoto šestidílného seriálu.