Tereza Růžičková

Červnem 2018 jsem ukončila své bakalářské studium na Oxfordu. Musím říct, že i přes náročné zkouškové jsem si posledních pár bakalářských měsíců moc užila, hlavně proto, že jsem se konečně naučila se nepřepracovávat a pravidelně po práci sportovat. I přes tento work-life balance jsem byla nakonec spokojená s výsledky, které mi otevřely cestu na oxfordské PhD v psychiatrickém výzkumu, kde budu nastupovat v říjnu.

Blíží se konec druhého trimestru mého poslední roku bakaláře, a přestože mám hodně práce s výzkumným projektem a dizertací, jsem spokojená a užívám si to. Můj výzkumný projekt zkoumá účinky terapie světlem, která se v minulosti používala hlavně na sezónní (zimní) deprese, ale v posledních letech se u ní nachází zajímavé výsledky i pro nesezónní duševní problémy. Moje dizertace se zabývá účinností kognitivně behaviorální terapie na online a digitálních platformách.

Poté, co jsem strávila léto jako výzkumná asistentka na oxfordské fakultě psychiatrie, jsem motivovaná věnovat se podobnému typu práce i během mého postgraduálního studia.

Můj poslední trimestr v roce 2016/17 pro mě nebyl příliš akademicky intenzivní, jelikož jsme se všichni potřebovali zotavit z náročných zkoušek, které proběhly na konci dubna.

Druhý trimestr druhého ročníku je skoro za mnou a proběhl docela klidně a radostně. Máme o něco méně přednášek a esejí, jelikož zkouškové se nemilosrdně blíží a zbylý čas navíc je třeba věnovat přípravám. Přestože se samozřejmě dost bojím a budou to nejspíš nejtěžší zkoušky, co mě kdy potkají, jsem ráda, že se mi docela daří udržovat si duševní pohodu.

V únoru 2015 jsem na tomto blogu zmínila následující: ‘Kdykoliv se snažím zachovat si životní balanc, skončím odpočatá... a nespokojená s vlastní prací. Balanc tedy beru jako ‘overrated’ a snažím se do života vrhat plnou parou.’ V posledním roce a půl jsem se musela naučit jednu z nejtěžších životních lekcí; že balanc je sakra důležitý a že budu radši odpočatá, než spokojená s prací.

Poslední trimestr mého prvního roku na Oxfordu měl být o něco méně hektický a o dost více prosluněný než ty ostatní.

Po vánočních prázdninách strávených primárně s rodinou, vývojovou psychologií a foťákem jsem se v půlce ledna vrátila na univerzitu připravena na kognitivní vědy, taneční boty a první zkouškové.

Tak se mi blíží konec pátého studijního týdnu v Oxfordu; toho, který je vyhlášen přínosem tzv. fifth week blues. Na blues pátého týdne nás intenzivně upozorňují již od úplného začátku, a to do té míry, že i když se mu člověk více méně vyhne, tak má skoro pocit, že by si ho poslušně podle kalendáře měl prožít.