Romana Kašparová

Naše stipendistka 2010 - 2014

Střední škola

Open Gate

Univerzita

University of Chester, UK

Obor

Dance and Spanish

Absolventka gymnázia Open Gate v roce 2010

Moje články a napsali o mně

Všechny články

Univerzity

20. 12. 2013

Pozdní psaní – Priority

Rozhodnutí o tom, co se stane je čistě na nás a záleží na tom, do jaké míry věříme, že se ‘to’ stane. Všechno je možné, právě jestli to tak chceme.

Univerzity

30. 9. 2013

Barcelona 2013

Všechny Vás zdravím. Už je to doba, co jsem naposledy přispěla na můj blog, ale nakonec se mi to přece jen podařilo. Důvod, proč se mi podařilo nějaký ten čas najít je, že jsem onemocněla a trávím již dva dny v posteli s chřipkou. Nechte mě ale povyprávět Vám o posledních 6ti měsících v Barceloně, v místě, které jsem si vybrala, abych zde ukončila rok v zahraničí, který jsem začala loni v září na Panamě.

Univerzity

25. 10. 2012

86400 okamžiků

Nejlepší okamžiky cestování nastávají, když se začnete s cizí kulturou opravdu sžívat. To přestáváte vypadat jako turista a hovoříte skrz jazyk (language) srdcem. Nedivíte se rozdílům architektury nahlas a požíváte Guanabany s chutí a rukama, protože je jedno, jestli si pak ruce utřete do trička. Všichni okolo jsou tak trochu ušmudlaní. Definitivně to tady na Panamě má atmosféru a lidé zde mají charakter.

Univerzity

20. 7. 2012

Poslední příspěvek tohoto roku psaný v Evropě

Ráno vstanu a než se opařím čajem, tak se podivím, co dělají všechny ty děti venku a kde jsou všechna auta od sousedů? Aha, začaly prázdniny. Možná dobře, že na mě relax ještě nedolehl, jinak bych je celé pravděpodobně prospala.

Univerzity

23. 2. 2012

Jak zaseješ, tak sklidíš aneb Kdo nespěchá, přijde vždy včas

Vzpomínám, kdy to bylo naposledy, co jsem psala poslední příspěvek. Byl to říjen, měsíc víceméně plný očekávání a příprav na druhý, nadějně úspěšný rok na Univerzitě. Měla jsem pocit, že první ročník byl ten nejvíce zaneprázdněný rok v mém životě, ale to jsem se mýlila. Strašili nás a povedlo se jim to.

Univerzity

19. 10. 2011

Smile!

„Už abych se taky pohnula“, říkala jsem si, když jsem se loučila na letišti s některými z OG studentů. Ale jakmile jsem měla sbaleno a držela v ruce letenku, nechtělo se mi. Poprvé jsem taky byla na letišti sama.

Univerzity

3. 7. 2011

Konečná. Vystupovat.

Budíček brzy ráno, lehká snídaně, rychle dodělat portfolio, dopsat esej a hurá na přípravu na zkoušky. Tak takhle nějak to vypadalo posledních pár týdnů na univerzitě. Práce bylo až nad hlavu a já si pomalu neměla kam v pokoji sednout. Všude všechno, ale zároveň nikde nic. Chaos. Nervozita se ani nakonec nedostavila a jaký to potom byl pocit, když jsem měla po všech zkouškách. Vše zvládnuté, teď už si jen užít balení kufrů domů.

Univerzity

5. 3. 2011

Novoroční předsevzetí

Od loňského října se toho u nás na univerzitě událo nepřeberně. Před vánoci byl docela chaos, všichni odevzdávali své poslední eseje a úkoly a pomalu si balili kufry na vánoční prázdniny. Knihovna praskala ve švech, internetové spojení krachovalo.

Univerzity

10. 10. 2010

A je to tady!

Roztřesený autobus, únava, nervozita. Když jsem zavřela oči a snažila se usnout, viděla jsem všechny blízké, kteří se přišli se mnou rozloučit na nádraží, vzpomínala jsem na zážitky z prázdnin a myslela na to, co mě tam daleko v cizině čeká. Popravdě jsem měla trochu strach. Přestávka na benzínové pumpě, něco rychlého k snědku a pokračování v jízdě. Z krátkého spánku mě probudilo svítání. Vypadalo to na pěkný den. Kde to jsme? V Londýně…

Podobný obor studují

Všichni stipendisté

Matouš Rybka

Eastman School of Music

Hudebně umělecký obor

Náš stipendista od roku 2024

Od mých začátků na trombon jsem se učil podle metodiky profesora z Eastman School of Music.

Více

Kristýna Sibinská

Berklee College of Music, Boston, USA

Hudebně umělecký obor

Naše stipendistka od roku 2023

Hudba mě obklopovala od malička, protože můj otec je amatérský muzikant a den se nikdy neobešel bez hudební kulisy. Vyrůstala jsem na kapelách, jako například AC/DC, Deep Purple, Aerosmith, Whitesnake, nebo Led Zeppelin, takže není divu, že rocková hudba je dodnes velmi blízko mému srdci. V šesti letech jsem prohlásila, že chci hrát na bicí. Zpětně vůbec nechápu, proč jsem si raději nevybrala flétnu, protože neustálé balení a převážení bicích je náročné! Dnes jsem ale za svou volbu velmi ráda, protože ženy za bicí patří a ráda bych předsudky o ženách v hudbě vyvracela.

Více