Ján Michalčák

Je až neuvěřitelné, jak rychle se mé bakalářské studium v britské metropoli chýlí ke konci. Zbývají dva týdny posledního semestru, ve kterém musím dokončit poslední esej. Pak se během velikonočních prázdnin, které trvají rovný měsíc, budu věnovat dopisování bakalářské práce a přípravě na zkoušky. No a v půlce května, tedy zhruba za dva měsíce, již bude všechno za mnou a já se budu moci naplno ponořit do užívání si léta.

Mnoho již bylo napsáno – dokonce i na mém nadačním blogu – o závratné rychlosti, s kterou ubíhá čas. Musím si ale povzdechnout znovu. Opravdu se to zdá být jako včera, kdy jsem prvně vystoupil z letadla na londýnském Heathrow, abych zde začal svou univerzitní pouť.

Vypadá to, že s létem nezačíná jen tradiční období odpočinku, ale i celkem netradiční období nejistoty. Velká Británie, ve které již druhým rokem žiji a studuji, si ve čtvrtek 23. června v referendu odhlasovala vystoupení z Evropské unie. Jedná se o první suverénní stát, který tak od počátku integračního procesu učinil.

Po dokončení střední školy by člověk rád uvěřil, že od získání akademického titulu ho ještě stále dělí nepřekonatelná propast. Nicméně já jsem se již ocitl za polovinou svého bakalářského studia a během měsíce budu začínat přípravu na druhé zkouškové období. Práce neubývá, ale četba je zajímavější a zajímavější s tím, jak se mé předměty stávají konkrétnějšími.

Je to již více než rok od chvíle, kdy jsem na tomto místě psal svůj první příspěvek.

Své první univerzitní zkouškové období mám úspěšně za sebou. Eseje jsou dopsány, testy dokončeny, předměty na příští rok zaregistrovány.

Na některých vysokých školách ve Velké Británii se tak označuje týdenní pauza ve výuce, během které by se studenti měli věnovat výhradně samostudiu.

Zanedlouho to budou dva měsíce od chvíle, kdy se mnou Boeing 737 společnosti British Airways bezpečně dosedl na ranvej třetího terminálu letiště Heathrow.