Adam Pečeňa

Poslední, čtvrtý rok bakalářského studia na Northwestern University utekl jako blesk i spolužákům, co ho celý strávili na kampusu, takže já, který jsem po jeho první třetinu objevoval krásy a taje Bolívie, jsem ho měl pocitově ještě kratší.

Na americkém kampusu má návrat ze "study abroad" svá specifika. Narazíte na různé skupiny lidí, z nichž někteří ani nezaznamenali, že jste byli pryč, ale snaží se to decentně zakrýt, jiní naopak sledovali na sociálních médiích každý váš krok a pokládají překvapivě specifické dotazy, a další si zas třeba popletli zemi nebo i kontinent, ale zase vám to opravdu přejí a jsou opravdu rádi, že jste si to užili.

Papírování kvůli Bolívii se sice nakonec ukázalo z 90 % zbytečným, když mi po shromáždění a zaslání všech podkladů bolívijská ambasáda ve Washingtonu vrátila celou obálku i pas s tím, že "vízum není nutné" (i když oficiálně bylo, takže se to pak muselo řešit jinak), ale na zabitý čas už jsem se těsně před odletem snažil nemyslet. Bylo načase začít ono dobrodružství, jednosemestrový studijní program s americkou organizací SIT a skupinou 14 dalších studentů amerických univerzit v třetím největším bolívijském městě Cochabamba.

Nedá se to asi přičíst na vrub jedné konkrétní příčině, ale jarní trimestr na Northwestern vždycky bývá o něco hektičtější než ty dva předchozí.

I s dvouapůlletou praxí ve výběru čtyř kurzů na jeden trimestr se člověk může pořádně zmýlit, co se časové náročnosti zvoleného rozvrhu týče.

Mé studium dospělo do třetího roku ze čtyř a myšlenka na to, že už jsem vlastně za půlkou svého amerického studijního dobrodružství, je čím dál neodbytnější. Starosti a plány do budoucnosti jsou taky čím dál akutnější a občas trochu postraší.

Jak jsem minule avizoval, před začátkem jarního (duben - červen) trimestru se vybraní studenti z fakult komunikací a žurnalistiky měli možnost vypravit na dobu jarních prázdnin na kampus Northwestern v katarském Dauhá a já měl to štěstí být jedním z nich.

Současný trimestr jsem pojal čistě komunikačně: všechny čtyři kurzy spadají pod katedru komunikace, od Mluveného projevu a rétoriky, přes Komunikace a technologii, až po Teorii mediální komunikace.

Univerzita na trimestrovém systému nemá na výběr, prostě se musí rozjet rychle po startu. Takový nástup byl i ten můj, a to jsem si schválně přilétl pár dní napřed, abych se zase trochu usadil zpátky.

Tak, a první rok je za mnou. A dokonce se dá podle známek i aktivit soudit, že relativně úspěšně. Průměr, s nímž jsem zakončil svůj úvodní rok studia na Northwestern, mi nechává všechny dveře otevřené a vedoucí pozice, které se mi podařilo získat, slibují do let budoucích mnoho zajímavé mimoškolní činnosti.

Do druhého, povánočního trimestru jsem skočil rovnýma nohama a ostatně stejně jako na podzim mám rozhodně pořád co dělat.

Chicagské počasí, kterým tu všechny straší, nám zatím nechává svou náruč otevřenou. Od poloviny září do začátku listopadu jsem tu zažil několik málo deštivých dní, párkrát bylo dost větrno, ale celkově rozhodně o nic horší počasí než doma. Nenechte se tedy takovými zvěstmi o jakékoliv univerzitě zastrašit!