Myslet dopředu (když je čas se vůbec zamyslet)

I s dvouapůlletou praxí ve výběru čtyř kurzů na jeden trimestr se člověk může pořádně zmýlit, co se časové náročnosti zvoleného rozvrhu týče.

Když jsem si kurzy na současný zimní trimestr zapisoval, bylo to s úmyslem sestavit takový "lehčí", spíše odpočinkový trimestr, ale nakonec tak tedy opravdu nedopadl. Ne že by kurzy nebyly velice zajímavé, to rozhodně jsou. V Německém filmu jsme viděli některá zásadní díla německé kinematografie, pobavili se o nich v němčině, napsali písemné rozbory apod. V Obchodní němčině se učíme o mnoha věcech, které na Northwestern studuji v angličtině, takže se mimo jiné naučím nějakou tu ekonomickou a marketingovou terminologii německy, což může být v budoucnu k užitku. Ve Strategii integrované marketingové komunikace se učíme bezpočet zajímavých věcí, analyzujeme případové studie firem a značek, rozebíráme reklamy ze Super Bowlu a máme mnohdy až neuvěřitelné hosty v přednáškách, jako například bývalého marketingového ředitele celého koncernu McDonalds Neila Goldena. A konečně v oné Mikroekonomii se tento trimestr učíme o věcech jako teorie her, negativní selekce atd. a opravdu to občas není jednoduché, hlavně proto, že paní profesorka neposkytla žádnou učebnici a sama má v přednášení ještě určité mezery. V shrnutí velmi solidní rozvrh, jen člověka po čase začne unavovat, že v neděli ráno zamrká a už je pátek odpoledne. Tempo, kterým se jede v trimestrovém systému, umí být občas opravdu zdrcující, a jsem čím dál víc přesvědčen, že do značné míry zabraňuje normálnímu studentskému životu na kampusu. Taková hektičnost může být problém, hlavně v období, kdy je třeba začít myslet dopředu.

Třetí ročník je pro mnohé bakalářské studenty v USA významným rokem. Kdo získá na léto po třeťáku stáž, má v některých případech slušnou šanci, že jej od dané firmy čeká po promoci plnohodnotná pracovní příležitost. Tohle platí obzvlášť v oněch odvětvích, která jsou mezi studenty elitních škol tak populární, jako poradenství a finančnictví. Ti, co dosud žili na kampusu (jako například já), se také musejí porozhlédnout, kde budou ve čtvrtém ročníku bydlet, protože zůstávat na kampusu jako "senior" je opravdu nanejvýš nestandardní, na rozdíl od jiných škol jako např. Yale. Já nakonec nejspíš budu v takovém zrekonstruovaném domě kousek od kampusu, a díky šťastné náhodě tam také budu bydlet se svým bývalým spolubydlícím a dobrým kamarádem Robertem z Rumunska a několika dalšími lidmi. Třetí ročník také může být poslední šancí naplánovat určité věci, pro něž je vysoká škola ideální dobou. Úspěšně jsem si požádal o zahraniční studium v Bolívii na podzimní semestr od konce srpna do začátku prosince. Program slibuje výlety na zajímavá místa jako jezero Titicaca, do hornických městeček atd., na což se nesmírně těším a doufám, že všechno vyjde, jak má, a v srpnu budu vážně moci odcestovat. Kurzy na jarní trimestr mám už taky zapsané, teď zbývá jen určit, co v létě.

Letní pracovní stáž v Chicagu (nebo jinde v USA) je pro mě letos velkým cílem a boj o ni si už žádá a ještě vyžádá hodně úsilí (další důvod, proč je tento trimestr ostřejší). Jedná se o neustálé pilování životopisu, návštěvu různých kariérních veletrhů, ale hlavně psaní spousty a spousty přihlášek, motivačních dopisů a e-mailů. Naneštěstí pro mě je mnoho takových letních programů opravdu silně výběrových, někdy i se sítem, kterým projde jeden ze sta. Takže to rozhodně nebude jednoduchá bitva. Ale já se nevzdávám, koneckonců podobnou šanci jsem měl i na to, dostat se sem :) Díky událostem jako jsou přednášky významných profesionálů na kampusu (nedávno tu byl například prezident newyorské pobočky reklamky Ogilvy, tedy v reklamní branži nejhlavnější hlavoun), večeře s úspěšnými absolventy a všechno ostatní okolo jako obvykle (improvizace, divadlo) mě posilují na duchu a mysli. Navíc tu na dva trimestry jsou kamarádi z loňského výletu do Kataru (někteří z nich poprvé zažili sníh), takže mám možnost jim ukázat kdeco na kampusu apod. Balancovat studium a práci do budoucnosti se zábavou a jakýms-takýms životem není na Northwestern vždycky jednoduché, ale jakákoliv chvíle, kdy je čas se zastavit, sednout a přemýšlet, je dobrá chvíle. Je třeba snažit si života užívat bez ohledu na to, jak moc se vám v tom stabilní patnáctistupňové mrazy snaží zabránit :)