Po Poločase

Mé studium dospělo do třetího roku ze čtyř a myšlenka na to, že už jsem vlastně za půlkou svého amerického studijního dobrodružství, je čím dál neodbytnější. Starosti a plány do budoucnosti jsou taky čím dál akutnější a občas trochu postraší.

Školní rok jsem tentokrát odstartoval přibližně o dva týdny dříve, neboť jsem se účastnil dvou různých akcí ještě před začátkem akademického roku: Kariérní exkurze do mediálních a marketingových firem věhlasných jmen v New York City a krátkého seznamovacího programu pro nově přijaté mezinárodní studenty v roli vedoucího.

Obě události byly v mnoha směrech vzájemnými protipóly. Výlet do New Yorku byl nesmírně hektický, rozvrh až po okraj nacpaný návštěvami ve firmách, soustředěním na kvalitu životopisu či sběrem vizitek a potřásáním rukama. Seznamovák pro prváky v Evanstonu byl naopak velice klidný, s organizací se to nijak nepřehánělo, a spíš šlo o to ukázat a vysvětlit nováčkům co a jak v Americe a na kampusu, než dorazí američtí prváci a začne všeobecný Welcome Week, jenž je naopak přeorganizovaný až hrůza. Celkově tedy hezký úvod do dalšího roku na elitní americké vysoké škole.

Co se školy samotné a kurzů týče, učím se v tomto trimestru Středně pokročilou mikroekonomii, Úvod do marketingového výzkumu, Sociální psychologii a Psaní v komunikačním výzkumu pro třetí ročník (Junior Writing Seminar). Největší mentální výzvou je samozřejmě mikroekonomie, zejména kvůli relativně náročnému panu profesorovi, který ale zároveň umí látku podat opravdu přitažlivým a zapamatovatelným způsobem.

V sociální psychologii zase poznáváme vliv situace a prostředí na člověka: Jak člověka ovlivňuje skupina, jak se chová ve vztazích apod. Taky velice zajímavý kurz a další z mnoha, které jsem si cíleně vybral tak, aby doplňovaly a rozšiřovaly znalosti alespoň vzdáleně související s médii, jejich komerčním fungovaním a efekty na člověka. Asi se opakuju, ale musím znovu zdůraznit, že právě tohle sestavování si vlastního vzdělání je na americkém systému (a konkrétně Northwestern, která poskytuje neobvyklou volnost) to nejlepší.

V Psaní v komunikačním výzkumu čteme bezpočet výzkumných studií z oblasti Communication Studies o vlivu médií na člověka, mimo jiné vliv násilných pořadů, počítačových her, hororů či pornografie na lidské myšlení a chování s tím, že cílem je na konci trimestru napsat vlastní patnáctistránkový návrh výzkumu, včetně podrobného popisu metody a použité teorie (research proposal). Taky velice zajímavá látka, která má pro mě jako dlouholetého odpůrce cenzury a vůbec myšlenky, že média mají na lidi významný vliv, speciální význam. Ukazuje se totiž, že vliv tam je, a někdy dokonce překvapivě silný.

V marketingovém výzkumu jsme si nejdřív zopakovali v podstatě elementární statistiku a teď pracujeme s reálnými daty z trhu, které pro nás profesor dokázal sehnat. Obsahem je sice kurz trošku jinde, než jsem asi očekával, ale i tak se v době pozitivistické módy, kdy jsou (nejen) marketéři daty naprosto posedlí, se jakékoliv znalosti v tomto směru budou hodit.

No a zbytek času? Ten je taky většinou nacpaný, ať už prací směrem ke všem těm mírně děsivým dlouhodobým cílům jako jsou stáže a budoucí zaměstnání, prací pro studentské organizace jako je ISA (Asociace mezinárodních studentů), nebo v poslední době taky starání se o to, jak proboha vyberu 400 dolarů, neboť jsem se nechal ukecat a budu se tak i letos účastnit Dance Marathonu :) Hlavní linka onoho příběhu, za jehož polovinou se teď právě nacházím, se tedy nemění: život aktivního studenta na kampusu je jedno velké, nekončící dobrodružství. Občas nadchne, občas deptá, ale nikdy nenudí.