Barbora Bolcarovičová

Přečíst smlouvu či vyplnit formulář – to je to, co budou žáci opravdu potřebovat

Barbora Bolcarovičová

Barbora Bolcarovičová pracuje ve školství už 28 let. A od roku 2001 působí jako ředitelka základní a mateřské školy na Tř. Dr. E. Beneše v Bohumíně. A i když by se zdálo, že vše už běží v zajetých kolejích, tak se naopak v uplynulých dvou letech začaly dít věci.

Všechny statistiky potvrzují, že klesá zájem o čtení, a to především u dětí. Během posledních dvou let se ale na základní škole v Bohumíně naopak strhla vlna zájmu o knihy. „Děti se nám daří více motivovat ke čtení,“ říká ředitelka školy Barbora Bolcarovičová a zároveň učitelka českého jazyka a zeměpisu. „Děti nemají texty celkově nijak zvlášť v lásce, ale když vidí, že táhnete za jeden provaz, tak je to motivuje. Kolegové si také chodí více půjčovat knihy. Je vidět, že začali více číst i ve svém volném čase. Dáváme si tipy na knihy a půjčujeme si je mezi sebou,“ popisuje každodenní situaci v Bohumíně ředitelka školy. Určitě hrálo roli, že nově ke školní četbě už nepatří pouze klasická díla, ale především současná literatura a například i sci-fi.

I když nemáme ještě přesná data, už teď je vidět na dětech změna.

Barbora Bolcarovičová, ředitelka základní a mateřské školy na Tř. Dr. E. Beneše v Bohumíně

Knihy a texty už totiž v Bohumíně nejsou doménou výuky českého jazyka nebo knihovny, ale nově se staly běžnou součástí všech – i odborných – předmětů. „Naučila jsem se do hodin vyhledávat lepší texty. Dříve jsme četli pouze úryvky z učebnice, dnes přinesu do hodiny cestopis nebo třeba beletrii. Já sama učím zeměpis a tam není k dispozici textů tolik. Ale zato se dá výborně pracovat s grafy, tabulkami a daty na internetu, kde se čísla dají různě číst a interpretovat,“ říká Barbora Bolcarovičová a vysvětluje, že cílem těchto metod k většímu porozumění textu je, aby děti byly později schopné si v životě poradit. Vždyť pravidelně se stává, že musejí přečíst smlouvu, vyplnit formulář či porozumět zadání. A to jsou věci, které budou dnešní děti v budoucnu opravdu potřebovat, tedy vyhledávat a třídit informace a ty potom také zhodnotit. „I když nemáme ještě přesná data, už teď je vidět na dětech změna,“ doplňuje.

PŠÚ, kolegiální spolupráce

Cesta k této změně začala ve chvíli, když se škola s 220 žáky přihlásila do programu Pomáháme školám k úspěchu. Aby se mohla účastnit potřebovala tři aktivní učitele, kteří pravidelně vyjíždějí na školení a semináře a další tři kolegy, kteří jim na škole dělají partnera. „O co jednodušší bylo na začátku najít pět spřízněných kolegů, kteří se chtějí programu společně se mnou zúčastnit, o to těžší bylo pak přesvědčovat ke změně ty ostatní,“ vzpomíná Bolcarovičová na začátky a popisuje, jak sdílení mezi kolegy postupně vede k pozitivnější atmosféře ve škole. Dříve by bylo nemyslitelné, aby třeba jeden učitel druhého požádal o nějaký text, nebo aby společně připravovali jednu vyučovací hodinu.

Zeměpisářka Barbora Bolcarovičová se dnes pravidelně setkává s kolegou, učitelem přírodopisu, a společně připravují výuku. „Dokázaly bychom nad tím sedět hodiny, moc nás to baví,“ říká ředitelka, která se tak sama účastní párové výuky. Hodinu oba připraví, poté společně odučí a nezapomenou na společné vyhodnocení. A takto motivuje i své žáky, aby občas zkusili spolupracovat i třeba s někým, kdo jim třeba není úplně blízký. Spolupráce dvou učitelů v týmu je totiž nejen zlepšení hodiny ale i výborným příkladem do života. „V životě často musíte spolupracovat s někým, kdo není vaše krevní skupina. A nejde o to, aby se z vás stali kamarádi, ale o to, abyste společně dokázali vytvořit něco dobrého,“ shrnuje Barbora Bolcarovičová.

Další články

Všechny články