Tereza Vildová

Opět Vás, milí čtenáři, zdravím z Velké Británie. Právě čtete můj předposlední příspěvek na téma bakalářské studium v zahraničí, což neznamená nic jiného než, že jsem už skoro u konce této tříleté zkušenosti.

Po letních prázdninách strávených doma v Praze, Vás milí čtenáři opět zdravím z Velké Británie. Poslední ročník mého bakalářského studia začal již před několika týdny a je nyní v plném proudu. Nebýt opadávajícího listí ze stromů a rtuti v teploměru klesající k nule, ani bych si nejspíš nevšimla, že je už listopad – takhle rychle mi těchto několik posledních týdnů uteklo. Měla jsem totiž dost napilno.

Konec druhého školního roku se příliš nelišil od konce toho prvního. Opět byl naplněn opakováním, nekonečně dlouhým vysedáváním nad hromadami poznámek, pročítáním knih, učením a na závěr zkouškami. Zkoušky jsem letos na konci roku skládala tři, a to proto, že ze šesti předmětů, které mám celkově, dva byly tento rok hodnoceny z celoročních prací a ne zkoušek a z jednoho jsem zkoušku skládala už v prvním pololetí.O výsledcích zkoušek budeme my, studenti univerzity, vyrozuměni v polovině letních prázdnin.

Zdá se mi, jako by doba, za kterou se mé bakalářské studium přehouplo přes polovinu, byla pouhý mžik oka. Vždyť ještě včera jsem jako „fresher“ přišla o hodinu dřív na svojí první přednášku, a to z toho důvodu, že jsem se bála, že cestou zabloudím a přijdu na ni pozdě.

Ke konci září jsem si začala balit kufry a pomalu jsem se loučila se svou rodinou a přáteli, byl totiž už čas k návratu na univerzitu, kde jinde než ve Velké Británii. Nástup do druhého ročníku byl podstatně jednodušší než do toho prvního. Zejména proto, že už jsem věděla, jak se zde věci mají, kde co najít, na koho se obrátit s prosbou o pomoc či radu, kde nakoupit, ale také, což je velmi důležité, jsem tu už od začátku měla kamarády.

Po velikonočních prázdninách, které jsem strávila doma se svou rodinou a přáteli, jsem se vrátila do Brightonu, malého města na jihu Anglie. Zpátky ve svém kolejním pokoji jsem se začala pilně připravovat ke zkouškám, které mě čekaly asi za tři týdny.

Zdravím Vás, milí čtenáři, ze druhé poloviny prvního roku mého studia zde na University of Brighton. Čas tady utíká tak rychle, že mi připadá, že ještě včera celé město zářilo všemi možnými světélky a vánočními ozdobami. Samozřejmě, že tomu tak není.

21. září se Praha zrovna probouzela do krásného dne, zatímco já seděla v autě mířícím na letiště a sledovala kolemjdoucí, kteří právě vyráželi do svých prací nebo škol, a uvědomila si, že tito lidé začínají jen další normální den a nikdo z nich ani v nejmenším netuší, že se někde mezi nimi nacházím já, plná očekávání, co mi tento pro mě velice neobyčejný den přichystal.