Ondřej Sitta

Zhruba před měsícem jsem dopsal závěrečné zkoušky, dokončil všechny univerzitní projekty a odevzdal bakalářskou práci.

Od napsání mého posledního článku se toho moc nezměnilo. Diář mám stále stejně nabitý a pršet pořád ještě nepřestalo.

Sedím u stolu, venku prší a já koukám na svůj “to do list,” na kterém mám přesně devatenáct neodškrtnutých úkolů, z toho čtyři jsou s vykřičníkem.

Je středa odpoledne a leden se přechýlil do druhé poloviny. Je to poznat, za okny pětatřicítky a prý bude hůř. První semestr na University of Adelaide je již za mnou a s ním i první zkouškové období v Austrálii. Pojďme se ale vrátit na začátek.

Je červen, někteří říkají, že tu už máme léto (já jim to ale pořád nevěřím), a mé vzpomínky na druhé zkouškové období se pomalu rozplývají. Kdyby mi včera nepřišly výsledky, asi bych si na ně přes prázdniny ani nevzpomněl. Konečné známky se moc nelišily od toho, co jsem očekával, takže můžu zase s dobrým průměrem postoupit do dalšího ročníku.

Po sněhu už v Exeteru není ani památky, počasí je stále teplejší, ale já bych se přeci jen chtěl vrátit k listopadu a prosinci minulého roku, abych vám přiblížil zatím nejlepší událost, kterou jsem zde během studií zažil. Jedná se o akci s názvem Spark a heslem: „Inspiring today’s students to be tomorrow’s entrepreneurs.“

Vždy jsem byl názoru, že letní prázdniny jsou tím obdobím, které utíká nejrychleji. Už to ale neplatí. Ty dva měsíce co jsem v Exeteru, mi utekly jako voda. Připadá mi to jako jeden dlouhý nabitý týden.

Rok utekl jako voda a prázdniny začínají klepat na dveře. Kdybych ale měl být upřímný, tak jako na prázdninách jsem se cítil celý rok. Když totiž děláte něco, co vás baví – chodíte na zajímavé přednášky, děláte nejrůznější projekty, neustále potkáváte spoustu zajímavých lidí, cestujete, sportujete – nemůžete to ani cítit jinak.

Po třech měsících na univerzitě mě čekaly vánoční prázdniny. Doba, kdy si člověk může v klidu zhodnotit předchozí období, užít si chvíli volna, načerpat novou energii a připravit se na důležité lednové zkoušky. Mně se podařilo splnit snad jen první jmenované.

Poslední zářijový víkend jsem se pln očekávání vydal na cestu vstříc další životní etapě. Moje pocity byly nepopsatelné, skoro jako sen. Moc dobře si totiž vzpomínám, jak jsem před dvěma lety otevíral poprvé brožurku University of Exeter a říkal si, že by to bylo to nejnádhernější místo, kde by člověk mohl studovat.