Čas – to je, oč tu běží...

Do Anglie jsem vyrazil už koncem září, abych se stihl rychle aklimatizovat, doladit ubytování a začít pracovat na projektu „Chai Society“, jehož jsem prezidentem. Zatím co v prvním roce studia jsem si dlouhou dobu zvykal na anglický způsob života, v tom druhém už bylo vše přirozené – dobře se orientuji na kampusu, vím kde co ve městě je, vím co mohu očekávat a jak zde věci (ne)chodí.

Co se týče bydlení, tak od nového školního roku bydlím společně s Dessi a Britem Alexem v klasickém starém anglickém domě se zahrádkou. Velkou výhodou je jeho poloha, jelikož se na univerzitu nebo do centra města mohu dostat za deset minut. Nevýhodou jsou vysoké účty za plyn a elektřinu – dům nám trochu profukuje, takže musíme hodně topit.
Příjemnou změnou v novém roce je, že jsem si již stačil vytvořit okruh dobrých kamarádů. Je příjemné na kampusu a ve městě potkávat známé tváře a občas prohodit pár slov. Také jsem se rozhodl věnovat více sportu. Kromě squashe jsem začal hrát i badminton a volejbal, ve kterém reprezentuji univerzitu v lokální lize. Zatím máme za sebou dvě utkání (jedno bylo vítězné, druhé mělo být). Velkou výhodou je, že člověk trochu procestuje okolí a má možnost poznat nové lidi.
Tou největší výzvou v tomto školním roce je bezpochyby čas. Chodíte na přednášky, tutoriály a semináře, děláte skupinové práce a projekty, něco se musíte naučit, něco vypracovat – když k tomu připočtu sport, přátele, osobní projekty a spoustu dalších věcí (například vaření), moc času vám pravděpodobně nezbyde. Například já jsem s časem v mínusu. Docela by se mi hodil aspoň jeden volný víkend, abych se mohl na chvíli zastavit a trochu si srovnat myšlenky. Na druhou stranu fakt, že máte od rána do večera pořád co dělat znamená, že si  můžete každý den skvěle užít a rozhodně máte na co vzpomínat.