Matěj Berka

Jasná volba

Mnoho mých přátel a kamarádů nevědělo, zda, kam, nebo jestli vůbec jít studovat vysokou školu. Já jsem se už ve druhém ročníku střední školy zamiloval do cirkusu, a když jsem později zjistil, že existuje možnost cirkus studovat na vysoké škole, měl jsem jasno. K této myšlence mě jako první přivedl můj dobrý kamarád, úžasný žonglér a kouzelník Aleš Hrdlička. I když se každý zabýváme jinou disciplínou, je pro mě velkou inspirací a já mu děkuji, že mi ukázal tento svět.

Kvůli zlomenině v pravém zápěstí jsem si později našel jiné zaměření, než jsem původně plánoval. Začal jsem se věnovat tréninku a studiu aerial straps. Od této změny uběhly už skoro tři roky. Ukázalo se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Svou současnou disciplínu zbožňuji! Užívám si každý mozol, spáleninu na těle a trik, co musím nejmíň tisíckrát opakovat, abych získal jistotu, že moje provedení bude dokonalé a elegantní. Obor Aerial Straps (závěsná akrobacie) byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem si vybral univerzitu ACAPA. Pro závěsné akrobaty je tato škola skvělá a můj učitel Karoly Gaspar je neobyčejný člověk se spoustou zkušeností.

Rozvoj cirkusu v Česku

Již nyní přemýšlím nad tím, kam budou směřovat mé kroky po ukončení studia. Osobně bych rád zkusil štěstí v nějaké cirkusové skupině, ať už v zahraničí, nebo doma v Čechách. Cestovat po světě je sice příjemné a zajímavé, ale hlavní je pro mne dělat to, co mě naplňuje. Rád bych pomohl i při rozvoji cirkusu u nás doma. Umělci v Čechách mají spoustu možností, mohou studovat například tanec, herectví a spoustu dalších druhů umění. Cirkus ale mezi tyto možnosti nepatří. Dle mého názoru je to velká škoda. A byl bych rád u toho, když se to bude měnit. I u nás je totiž řada lidí, kteří by chtěli studovat podobný obor jako já, ale nemají takové možnosti anebo z nějakého důvodu nemohou opustit Českou republiku.

Nesmí chybět odvaha 

Pokud bych měl středoškolákům poradit jednu věc, tak by to bylo: „Nebojte se! Učte se jazyky, a pokud hodně chcete, jděte studovat do zahraničí.“ Tato zkušenost je nejen nezapomenutelným zážitkem na celý život, ale studium v zahraničí umožní každému potkat nové lidi, jiné různé kultury, vyzkoušíte si mnoho nových věcí, ale hlavně se můžete porovnávat s lidmi z jiných států a s jinými motivacemi. Strach by neměl ovlivňovat nikoho, aby se bál udělat tento krok do neznáma. Každý, kdo chce dojít k nějakému cíli a má výdrž a motivaci, si svou cestu k cíli najde.

Do zahraničí jsem šel proto, že cirkus u nás zatím studovat nelze, a ukázalo se, že je to pro mě to pravé. Když jsem se stěhoval do Holandska, byl jsem strachy skoro bez sebe a první měsíc představoval opravdovou zkoušku. Jako jediný Čech obklopen převážně Francouzi a Němci jsem se necítil zrovna jistě. Pocity smutku střídaly pocity osamění, ale po nějaké době se to změnilo.

Naši školu v této chvíli navštěvuje přibližně šedesát studentů. Každý z nás je jiný, ale přesto jsme v něčem stejní. Všichni sem přišli za stejným cílem – stát lepšími umělci. Věřím, že i na jiných univerzitách a oborech to může být stejné, anebo alespoň podobné. Ať už to bude v Čechách, nebo v zahraničí, ať jste umělec, technik, nebo třeba filozof, jděte si především za tím, co vás baví.

Kdybych měl odpovědět na otázku, bez čeho se v životě neobejdu, jednoznačně říkám, že je to pohyb. Viset na strapsech, skákat na trampolíně, chodit na procházky, žít… a takto bych mohl pokračovat dál a dál. Jsem člověk, co si i po šesti hodinách tvrdého tréninku jde večer zahrát volejbal nebo na procházku do parku, a i v sedmdesáti bude dělat každé ráno shyby.