Martin Kábrt

Mateřské školky, dětské jesle a školní družiny po celém světě se pravidelně potýkají s rodiči, kteří si své děti vyzvedávají pozdě.

„Musíte umět perfektně anglicky, německy a francouzsky,“ trpělivě mi vysvětluje starší Nizozemka požadavky zaměstnání, jež inzeruje. „Výbornou znalost institucí EU a rozvojové politiky, magisterské vzdělání v příbuzném oboru,“ pokračuje ve výčtu a pomalu ztrácí mou pozornost.

Sedím v měkkém hotelovém županu na ratanovém křesle a z balkónu pozoruji královský park Jejího Veličenstva, barevný podzimem. Srkám horký čaj a líně mhouřím oči při pohledu do zapadajícího listopadového slunce. Fakulta filozofie nám připravila odpočinkový víkendový pobyt v rezidenci Cumberland Lodge v zátiší rozlehlého královnina parku u hradu Windsor.

Podle rosniček včerejších zpráv BBC má dnes být zamračeno a možná i pršet, již v 6 ráno mě však budí sluneční paprsky a drozdi.

Za dva týdny mi končí předposlední trimestr posledního ročníku studia na University of York. Stále nevím, co bude dál. Přihlásil jsem se na celou řadu magisterských programů a již byl i leckde přijat, školu si ale nakonec vyberu asi především podle finančních možností, stipendií, jež se mi podaří získat.

Dva roky po maturitě se můj život pomalu zase blíží ke křižovatce. Jsem v posledním ročníku svého bakalářského studia, a ačkoli se může zdát, že nadcházející křižovatka není až tak dramatická jako ta minulá, jež podle lidové moudrosti odděluje dětství od dospělosti, není teď o nic snazší vybrat tu správnou cestu, kudy vykročit dál.