Jan Blaha

Vítejte u dalšího příspěvku z rozrůstající ságy věnované více či méně COVIDu, ve kterém bych se rád věnoval tématu nedávně vyzdviženému mnoha vědci a médii – původu SARS-CoV-2, viru COVID 19.

Je červenec, a tak mé druhé zkouškové na UCL je u konce. Ale v porovnání s rokem minulým, věci letos nemohly být více odlišné. Tradiční zkoušky, které zde většinou probíhají na ohromných výstavištích ve formě kroužkovacích testů nebo krátkých esejí, byly nahrazeny „alternativním zkoušením“ v odpovědi na krizi spojenou s COVID19, která poslední půlrok sužuje svět. V tomto blogu bych rád popsal, jak tyto alternativy probíhaly a proč si myslím, že v mnoha ohledech mohou být lepší než jejich tradiční protějšky.

Vzhledem k současné světové situaci jsem se rozhodl věnovat tento blog onomu dnes tak často skloňovanému, koronaviru - SARS-CoV-2 a s ním spojenému onemocnění – COVID-19 (Corona Virus Disease 2019). Tato dvojice se zdá mnohým lidem nahánět přímo panickou hrůzu, která je, v mých očích a očích mnoha obdorníků na toto téma, zcela nepodložená a v důsledku způsobuje (alespoň v Česku; v době psaní) mnohem větší problémy nežli koronavirus samotný. Doufám tak, že tento příspěvěk pomůže čtenářům se o trochu lépe orientovat v této problematice.

Během mého léta stráveného v Japonsku (viz minulý blog) jsem měl možnost poznat tamější odlišnou kulturu a v rámci toho se zamyslet nad svými hodnotami a postoji. V těchto dnech připomínajících 17. listopad 1939, kdy došlo k uzavření českých vysokých škol Říšským protektorem a odeslaní mnoha studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen, a 17. listopad 1989, který zažehl Sametovou revoluci, považuji za příhodné s vámi sdílet malé zamyšlení nad tímto tématem.

Přijde mi to jen jako mrknutí oka a ze září, kdy jsem se stěhoval do Londýna a začínal novou životní kapitolu na UCL, je červenec a čtvrtina mého času na UCL je u konce. Je neuvěřitelné, jak rychle to všechno letí…

Je tomu už přes půl roku, co jsem se přesídlil do Londýna a nastoupil na University College London. Jak se většina činností přesouvá z kategorie neobvyklé do kategorie rutina, prvotní nadšení z života v novém městě částečně odeznělo, nicméně takový zvláštní pocit vzrušení pořád přetrvává a myslím, že jen tak neodezní, jelikož Londýn je ohromný, a s tím, jak málo času mám na to, abych objevoval jeho tajemství (i když to se oproti listopadu trochu změnilo – teď se s kamarády z kolejí snažíme chodit na pravidelně nepravidelné procházky po okolí), bude mi trvat tak pět normálních životů než ho prozkoumám celý.

Jsou tomu přesně dva měsíce od doby, co jsem přistál v britském Londýně s úmyslem začít zde studovat na University College London. Dorazil jsem o týden dříve než většina studentů, abych se zúčastnil programu pro mezinárodní studenty (International Student Orientation Programme), který má za cíl pomoci novým studentům se seznámením se s prostředím Spojeného království a UCL. Tento program se odehrával právě v onom zmiňovaném týdnu a mimo jiné byl plný různých společenských akcí, od snídaní v místní kavárně Studentské unie, přes hraní deskových her s neomezenou spotřebou zmrzliny, až po divoké večery v Londýnských klubech.