Zkouškové období vs pandemie

Poslední semestr (i když se v realitě jedná spíš o trimestr – každý ,,term“ má 2 měsíce a v akademickém roce jsou tři takovéto období) je spojován s obrovským stresem pojícím se k závěrečným zkouškám, které typicky probíhají poslední týden v květnu/první týden v červnu.

Většina předmětů kvůli náročné přípravě na tyto testy upouští od tradičního přednáškového vyučování a studentům tak dává maximální možnost se perfektně připravit. Individuální konzultace samozřejmě probíhají dále, ale jedná se spíše o hodiny dedikované opakování – vypracovávání testů z předchozích let, klarifikace nejasných konceptů… Za tvrdou práci jsou studenti náležitě odměněni v takzvaném May Week (májový týden, přestože se jedná o první/druhý týden v červnu). V tomto týdnu většina kolejí pořádá tradiční ,,květnový“ ples a jednotlivé akademické spolky se loučí se studenty formou zahradních pikniků, lodních parties nebo společných výletů.

Chřipková epidemie, která zachvátila svět tento rok, však zajistila, že ani jedno z očekávání ohledně posledního ,,semestru“ se nevyplnilo. 30. března, čili 22 dní před začátkem finálního semestru, jednotlivé fakulty oznámily modifikovanou formu examinace, neboť v té chvíli už bylo jasné, že z bezpečnostního hlediska nebude možný návrat studentů po jarních (skoro měsíc a půl dlouhých) prázdninách. Většina fakult se rozhodla limitovat počet finálních testů, s tím, že na jejich vyplnění budou mít studenti omezený čas, ale, kvůli nemožnosti kontrolovat, zda student využíval externí zdroje, bude známka pouze orientační a v konečném důsledku neovlivní finální výstup (např. bakalářský diplom v mém případě). Humanitní/částečně humanitní obory, jako například ekonomie; kterou studuji, měly tu výhodu, že projektová část závěrečné zkoušky mohla být zachována v plném rozsahu. My, jakožto prváci-ekonomové, jsme měli dva týdny na zpracování otázky týkající se role státu v podpoře ekonomického růstu, který byl charakteristický pro britskou industriální revoluci. Jelikož v této chvíli nemáme dostatečné znalosti potřebné k vypracování vlastní akademické práce (měli jsme pouze půlroční úvodní kurz do ekonometrie, která tvoří základ moderní mainstreamové ekonomie), tak tento projekt spočíval zejména v kombinaci ekonomické teorie nabyté v hodinách micro a macro ekonomie s již existujícími studiemi týkajícími se daného tématu. Samozřejmě, že pouhé parafrázování existujících studií nestačí k získání nejlepšího ohodnocení. Od studenta se vyžaduje vlastní vklad a vysoká míra analytického psaní.

Online zkoušková perioda byla prokládána kreativními aktivitami, které měly za cíl utužit kolektiv a samozřejmě také nabídnout možnost zpestření jinak monotónního a poněkud vyčerpávajícího studia. Na mojí koleji (Trinity College) během jednoho týdne vzniknul i studentský mini magazín, který se věnoval tématům spojeným s pandemií, implikacím celé situace pro současné studenty a v neposlední řadě typům, jak společně překonat toto neobvyklé období. Přestože sociální život je nedílnou součástí toho vysokoškolského a je jen těžko představitelný bez fyzické interakce mezi studenty, moderní technologie nám zatím aspoň částečně pomohly v adaptaci na nové podmínky. Virtuální Quiz Nights či pouze kamarádské video-hovory vedly, alespoň v mém případě, dokonce k většímu posílení přátelství. Nemyslím si, že se jedná o dlouhodobě udržitelnou náhradu tradiční mezilidské komunikace, ale jako ,,krátkodobý“ experiment, se mi to jeví velice zajímavé a plodné. Snížená náročnost finálních zkoušek navíc mnohým umožnila věnovat více času koníčkům, přípravě na letní stáže nebo právě zmiňovanou socializaci.