Začátek mého posledního roku v Glasgow

Můj první rok začal docela rušně a tato neděle byl první den po dlouhém měsíci, kdy jsem měl trochu víc času než pohou hodinu či dvě na odpočinek.

Struktura mého kurzu je neobvyklá a dost časově náročná – pokud bych se měl pokusit věnovat všemu tolik času, kolik bych teoreticky měl, tak bych od rána do večera nedělal nic jiného. Výuku sice máme jen ve dvou dnech, tj. v pondělí a v pátek, za to tentokrát zabírá celý den. Navíc nám v obou dnech vyučující vždy zadá 2 až 3 články na přečtení a často z nich musíme dělat prezentace a debatovat o nich následující týden. Aby toho nebylo málo, tak máme ještě k tomu známkované tutoriály a eseje. Mezi tím od úterka do čtvrtka pracuji od 9 – 17:00 v laboratoři na své bakalářce, takže jediný zbývající čas mám opravdu jen přes víkend, tedy pokud nemám celodenní korepetice s orchestrem, tréninky z karate, nebo akce mimo Glasgow. Jediné mé štěstí je, že zkoušky budou všechny nahrnuté do příštího pololetí, kdy budu mít víc času pro dopsaní bakalářky. Proto mi zbývá jen mít obavy z prezentace mého bakalářského projektu uprostřed prosince, mých dvou esejí a přihlášek na postgraduální studium.

I přes toto všech musím říci, že si skoro nepamatuji, kdy bych si naposledy někde takto konzistentně užíval a už teď začínám litovat toho, že na této skvělé univerzitě nemohu zůstat ještě několik let. Doslova mi změnila život a nevyměnil bych ji za jinou. Teď ve čtvrťáku mě přidělili ke skvělé laboratoři, kde vykonávám svůj bakalářský projekt, ve kterém zkoumám účinek specifické mutace v Phototropin 1 (phot1) na její kinázovou aktivitu. Phot1 je rostlinná bílkovina, která je aktivní ve fototropismu – pohybu rostliny způsobené světlem. Mutace, kterou zkoumám, má neobvyklé účinky na funkci phot1 a tento účinek má zajímavé dopady na bílkoviny, které s phot1 interagují, a tímto i na funkci rostliny. Poprvé jsem opravdu zažraný do projektu, který dělám, a těším se na budoucí výsledky, i když mi zbývají už jen asi dva týdny.

Letos jsem úspěšně zvládl konkurz na vedoucího flétnové sekce v Kelvin Ensemble. To mi konečně dodalo motivaci cvičit, ale zároveň mi to způsobuje nemálo stresu pokaždé, když si náš dirigent všimne, že jsem zase udělal chybu při zkoušce Čajkovského 4. symfonie. Zatím je tento rok mým nejúspěšnějším jako pokladník Kelvina – máme víc finančních zdrojů než kdy před tím, naše rada funguje skvěle a vše jde všeobecně lépe, než loni.    

Náš karate klub se značně mění, obzvlášť po tom, co jsme přešli pod vedení klubu Satori Martial Arts. Snažím se být aktivním předsedou klubu a přesto, že máme ještě spoustu nedořešených problémů, kvalita i úroveň našich tréninků se neustále zlepšuje, a to zároveň s počtem lidí, kteří se jich účastní. Díky nemalému úsilí teď máme 4 univerzitní tréninky týdně, kde se neustále snažíme, ve spolupráci s našimi trenéry, vylepšovat. Je to obtížné, obzvláště se skotskými šampionáty téměř za rohem, ale opravdu si užívám možnosti vylepšovat klub a těším se na naši budoucnost.