Všehochuť na závěr akademického roku

Závěrečný trimestr mého třetího ročníku na University of Cambridge byl nezvykle rozmanitý. Zatímco během prvních dvou ročníků vždy tento trimestr probíhal jako příprava na zkoušky, které se konaly až zhruba v polovině června, letos byl harmonogram poněkud jiný.

Zkoušky ze všech 10 předmětů jsem absolvoval ihned po Velikonocích, a zbylý zhruba měsíc a půl věnoval dvěma projektům, které jsou takovou zdejší (ač kratší, zato intenzivnější) verzí bakalářských prací.
Projekty ve 3. ročníku nejsou unikátní pro každého studenta – na výběr je z každého inženýrského odvětví cca. 7-10 variant, ze kterých si vybíráme dva. V mém případě se letos jednalo o projekty „Aircraft Wing Analysis“ a „Turbo-expander“. Prvně jmenovaný byl ryze počítačovou analýzou různých typů a tvarů křídel. Jednalo se však o poměrně otevřený projekt, čili po naprogramování základních funkcí jsme si mohli vytvořit víceméně jakýkoli nástroj, který by nám pomohl vybrat ideální tvary křídel pro různé letové podmínky. My s kolegou jsme vytvořili aplikaci, která byla schopna generovat NACA 4 a NACA 5 profily křídel v interaktivním prostředí, kde uživatel mohl pomocí posuvníků měnit geometrické parametry a živě vidět efekt změn na povrchové vrstvy proudění, poměr vztlaku a odporu, či dalších výstupních dat. Tímto byla analýza výrazně usnadněna oproti základní metodě, která by vyžadovala generování geometrie každého z profilů jednotlivě.

Druhý z projektů byl zaměřen na design a a stavbu disků turbo-expandéru a analýzu charakteristik proudění vzduchu v jednotlivých součástech kompresoru a turbíny. Tento jsme absolvovali ve skupině čtyř studentů, a musím otevřeně přiznat, že time-management a spolupráce byla asi nejnáročnější součástí tohoto projektu. Velká část analýzy byla opět prováděna pomocí počítačových programů, částečně se mi k tomuto účelu podařilo zrecyklovat funkce z prvního jmenovaného projektu, což ve velmi nabitém programu byla vítaná úleva. Líbil se mi praktický aspekt a alespoň trocha řemeslné práce, o kterou jinak již v dnešní počítačové době ani student techniky příliš nezavadí.

Oblíbeným highlightem jara jsou pro mě vždy veslařské závody May Bumps. O jejich navenek zvláštních pravidlech jsem již v jednom ze svých předchozích článků psal. V letošním roce nám bohužel příliš nepřálo počasí, takže zástupy fanoušků na březích nebyly takové, na jaké jsme zvyklí. Přesto však každý ze 4 závodních dní byl ve znamení pozitivního adrenalinu a skvělé party. Veslování je pro mě snad nejtýmovější z týmových sportů, jelikož na rozdíl od fotbalu, hokeje atd. není zvenčí poznat, kdo je dobrý a maká na 150% a kdo nikoliv, a tudíž je založeno na bezmezné důvěře. Rovněž ještě více než v jiných sportech platí pravidlo, že nejvýkonnější individua nemusí nutně tvořit nejlepší posádku. V důsledku tedy má veslování rozhodně daleko lepší vliv na prohlubování přátelství, než například stavba turbo-expandéru :).

Jelikož téměř celé minulé léto jsem strávil stáží v Anglii, letos jsem se pro osvěžení a v rámci zachování zdravé motivace rozhodl pro více cestování a o něco volnější program. Jedním ze zajímavých momentů bude dobrovolnický kemp na Ukrajině, kam budu vyslán Centrem pro Talentovanou Mládež, pro které rovněž během roku vedu online matematický kurz určený pro studenty středních škol. Cílem bude ukrajinským dětem z menších měst a vesnic na pár týdnů vytvořit mezinárodní prostředí, v němž budou moci jak zlepšovat jazyk, tak se přiučit zajímavostem z různých oborů. Nemohu se dočkat na všechna zajímavá místa, kultury a lidi, které během léta potkám, a věřím, že v říjnu se vrátím do Cambridge na svůj závěrečný rok čerstvý a s plným nadšením do další práce.