Tak, a je to v karanténě…

Jakmile mých 14 dní uplynulo, slunce vystřídalo pravé anglické počasí a pršelo následující dva týdny, i tak jsem ale vyrazila do města užít si svobody. Zařekla jsem se, že jídlo z jídelny, která mě stravovala přes karanténu, budu využívat jen v krajních příležitostech a že vařit si budu sama, nakoupila jsem tedy nezbytné potraviny, nový hrnec a další potřebné věci, které jsem si nemohla přivézt z domova.

Na začátku října nebyla opatření tak drastická jako v Česku, nejvíc nám bylo kladeno na srdce, abychom se scházeli pouze ve skupinkách o šesti lidech, a to pouze ze dvou domácností. Domácnost tvořily skupiny studentů, kteří sdílí jednu kuchyňku, a tedy se spolu stýkají bez roušek. Moje domácnost zahrnuje 8 lidí, včetně mě a naštěstí spolu vycházíme dobře, takže mi momentálně tolik nevadí, že to jsou téměř jediní lidé, které pravidelně vídám.

Na začátku listopadu zavedla vláda přísnější pravidla a celoplošný lockdown, což mezi studenty vyvolalo rozruch. Někteří byli rádi, že se díky tomu budou moci vrátit na Vánoce domů a někteří si stěžovali, že by se radši nevraceli a místo toho se chtějí vídat s kamarády. Všichni však doufají, že se situace brzy zlepší a budeme se moci vrátit do „normálu“.