Studené Severní moře

Druhý semestr je úspěšně za mnou (povedlo se mi dokonce dostat na prestižní Deans‘ List of Academic Excellence, což je pro prváka opravdu skvělý start) a já o sobě můžu říct, že už nejsem fresher. Zkušenosti, které jsem nasbíral za tento rok (a že jich není málo), bych rád předal dalším studentům, a v září proto budu pracovat jako dobrovolník a pomáhat novým prvákům zabydlet se u nás na univerzitě.

Celý semestr se nesl ve znamení stupňování zátěže, hlavně ze strany profesorů mezinárodních vztahů. Nicméně já jsem velice rád, že můžu mezinárodní vztahy studovat právě v St Andrews, protože se říká, že se jedná o nejlepší školu mezinárodních vztahů v Evropě. Máme spoustu hostujících profesorů z Ivy League škol; ve skutečnosti ředitelka naší univerzity je bývalá šéfová politologického institutu na Harvard University a taky jedna z předních expertek na terorismus. Byla taky jedna z hlavních akademických poradců Pentagonu při vyhodnocování situace po útocích na Dvojčata. Zajímavé je, že se spolu s ostatními kolegy shodli na tom, že Spojené státy by neměli žádnou invazi do Iráku podnikat a taková akce by byla naprosto kontraproduktivní. A vzhledem k tomu, že celou půlku semestru jsme na případových studiích rozebírali faktory, které ovlivňují rozhodování politiků o mezinárodní politice, bylo nesmírně zajímavé poslouchat takové zážitky o rozhodování z „první ruky“.

Další z nesmírně zajímavých přednášek bylo vystoupení Ma Jiana, čínského spisovatele a disidenta žijícího v Londýně a očitého svědka protestů (a jejich potlačení) na Náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Možnost mluvit s takovým člověkem se naskytne jenom málokdy a já jsem rád, že se nám povedlo nalákat jej k nám na univerzitu. Čína mě vždycky fascinovala a chtěl bych blíže poznat její kulturu a mentalitu, a to nejen kvůli její stále důležitější roli na poli mezinárodních vztahů.

V březnu jsem se kvalifikoval a účastnil na národním univerzitním šampionátu v lifesavingu (vodním záchranářství) Bathu. Sice se mi nepovedlo vyhrát žádnou podstatnou cenu, ale byla to skvělá zkušenost a doufám, že na ni budu moci příští rok už jenom úspěšně navázat. Od září budu také fungovat jako pokladník našeho klubu, což obnáší vedení účtů (a skladování tun faktur) a hledání sponzorů. Stanu se tak jedním z nejdůležitějších lidí v klubu, protože bez zajištění sponzorů nebudeme moci jezdit na žádné soutěže. Doufám, že budu ve shánění peněz úspěšný a podaří se mi sehnat dostatek, abych mohl dostat náš tým na mezinárodní soutěž ve vodním záchranářství v Brně a ukázat spolužákům krásy naší republiky. Jako člen týmu jsem také vypomáhal jako plavčík na jedné z univerzitních tradic jménem May Dip: studenti běží 1. května za rozbřesku do moře na uctění památky studenta, který před 200 lety zachránil čtyři námořníky z potopené lodi u pobřeží St Andrews a za rok na to na následky dlouhého podchlazení zemřel (přece jenom se jedná o Severní moře). Byla to nezapomenutelná akce s úžasnou atmosférou a pochopením, proč není dobré zahrávat si se skotským mořem!