Startujeme…

To jsou změny. Jedna za druhou. Od té studijní, kdy po sedmi letech se Open Gate stala minulostí a další studijní výzvou se stala Vysoká škola Cevro Institut v Praze, až po ty existenční - kde žiji, kariérní – kde pracuji, až po ty osobní – co prožívám. Na tyto změny a nové výzvy jsem se moc těšil – a jak jsem se během prvních 3 měsíců života v Praze přesvědčil, bylo proč.

Dovolte mi nejprve pár řádků věnovat tomu, co zřejmě nejen mě, ale určitě i mým spolužákům z Open Gate v posledních měsících dochází a nebojme se to říct upřímně. Umíme bez potíží prezentovat něco, co vznikalo 15 minut před hodinou, umíme mluvit (srozumitelně), projevit ve společnosti svůj názor, nebrat se vážně, být ambiciózní a mít vizi, vybrat k sobě dobrou partu, a mohl bych takto pokračovat dále. A proč to sem vůbec píšu? Každý se může podívat kolem sebe a říct, kolik takových lidí má kolem sebe. O to více myslím na své bývalé spolužáky a další spolubojovníky, a přeji si, abychom si této výjimečnosti byli vědomi, a aby to i pro nás představovalo energii v tomto dospěláckém přechodu do téměř samostatného (studentského) života.

Díky skvělým lidem můžu bydlet v bytě s Vlastou - se spolužákem bývalým i současným. Máme sice ledničku až po třech měsících (dobře, po necelých 3 měsících, ale asi jsem si moc nepomohl), ale kromě toho jsme v bytě zařizovali spoustu dalších věcí, dělali si rodinné výlety do Ikei na Čerňák, a náš kamarád Adrian už nás straší s novým domácím mazlíčkem. V bytě to máme rádi – i s kamarádem Tomem, který si za námi jezdí prověřovat, zdali naše láska k Playstationu 3 z dob gymnaziálních přetrvává. Vlastíkův zpěv už jsem si stihl zamilovat, ten Vietnamec z Večerky za rohem už mi věnoval fakt hodně úsměvů, jen na tu účtenku pořád čekám a s tramvajemi si začínám pomalu tykat. Lítačka je spolu s ISICem nejcennější karta, kterou mám, a v mé peněžence leží na strategickém místě.

A to byste nevěřili, jak jsem si zařídil internetové připojení! Mám ho zdarma, kdykoliv a zas tak náročné to nebylo. Nevím, jestli tu možnost máte taky, ale já bydlím přímo naproti PORGu a mému wifi-připojení ta ulice mezi námi příliš velké potíže nedělá. Tak kdo by to kdy býval řekl, že mě kromě štědré podpory Nadace manželů Kellnerových, bude podporovat i ajťácké oddělení tohoto pražského slavného gymnázia.

Jsou tady Vánoce! Všem přeji, aby je prožili pokud možno co nejnormálněji, podle svých představ a ne podle představ marketingových expertů. Jen vy víte nejlépe, co vás dostane do pohody a ať je pro nás všechny rok 2017 ve znamení úspěchu!

Když jsem koukal na blogy mých (i neznámých) kamarádů, všichni píšou o svých začátcích v nové škole. A proto jsem rozhodl tak udělat až v blogu následujícím, kde se dozvíte, jak si svůj vysněný obor Politologie a mezinárodní vztahy užívám. A svěřím se i s nějakými historkami, třeba o tom, jak nás z přednášky politologie vyháněli chlapi z hradní stráže!