StARs, věčný život v laboratoři a roztomilá štěňátka

Začátek druhého semestru na UCL začal velice ‚zlehka‘ první zkušeností se stávkou londýnského metra a celým dnem stráveným v laboratoři. Stala jsem se součástí několika milionové masy, která jako by zapomněla na deficit hromadné dopravy a na poslední chvíli se snažila dostat na místo určení autem, autobusem, ba i dokonce pěšky.

Chemické laboratoře se během těchto uplynulých týdnů staly něčím jako mým druhým, respektive třetím, domovem. Prvotní zmatené následování instrukcí přešlo do promyšleného upravování si pokynů ve snaze zefektivnit daný experiment či sestavit lépe fungující aparaturu. S pomocí laborantů se tak většina těchto praktických cvičení povedla dovést do vcelku zdárného konce. To v tomto případě znamenalo sebrání milionů tabulek s daty, jež poté čekala na pravidelné noční dýchánky ve vědecké knihovně ve snaze je analyzovat (častokrát za pomocí kolektivní síly) a odevzdat celý protokol před stanoveným termínem.

Kouzlem na znovunabytí síly pokračovat v listování doporučenou literaturou, válčením s rýsováním grafů či v nezbytném počítání odchylek, bylo hromadně odsouhlaseno prohlížení si roztomilých štěňátek na internetu a vyjmenovávání seznamu tradičních turistických destinací v Londýně, které jsme ještě neměli tu možnost navštívit. Nejsladší odměnou za vynaložené úsilí bylo poté obdržení positivního hodnocení s příslibem opakování celého procesu následující týden.

Samozřejmě jsem se také ocitla v nekonečném kruhu přednášek, tutoriálů a v neposlední řadě zkoušek. Ano, zkoušky mě také přivítaly hned první týden v lednu, při čemž následovalo další milé střetnutí na začátku února. Prozatímně jsme se před pár dny rozloučily během tzv. čtecího týdne.

Typickým večerním pátečním programem se pro mě staly přednášky z termodynamiky, diferenciálního počtu a matematické analýzy, jež jsou součástí fyzikálního modulu, v němž jsem se, kromě fyzikální a anorganické chemie, také rozhodla pokračovat. Užší specializace mi umožnila studovat mé oblíbené disciplíny více do hloubky a zkoumat různé fenomény z několika úhlů pohledu.

I když je samotné studium často náročné a vyčerpávající, zvláště připočtu-li můj všudypřítomný perfekcionismus, je důležité využívat tolik potřebné schopnosti tzv. time managementu a najít si čas na své koníčky, blízké a přátele.

Právě i díky nim jsem měla možnost kandidovat a být zvolena jedním ze tří studentských akademických reprezentantů (StARs) za první ročník pro tento a příští akademický rok. Naskytla se mi tak možnost hájit zájmy svých přátel a kolegů studujících Natural Sciences v rámci studentské unie a spolupracovat s vedením fakulty/univerzity za účelem dojít konsensu, z nějž budeme benefitovat jak my, studenti, tak samotná UCL.

Ani jsem se nenadála a do konce druhého termu zbývá už jen něco málo přes měsíc. Říká se, že čas letí, když se člověk dobře baví. A já se bavím; užívám si svých nově nabytých povinností, navštěvuji tréninkové semináře o leadershipu a hlavně studuji – snažím se využívat všech příležitostí a plnit si sny.