Skotský epilog

Od února se toho stalo… hodně, řekněme. Skotsko samozřejmě také postihla pandemie COVID-19, ale dlouhou dobu se zdálo, že proti ní nikdo nic moc nedělá. University of Glasgow odstoupila od kontaktní výuky až týden poté, co se uzavřely vzdělávací instituce v Česku. Ještě ten den nás škola informovala o několika potvrzených případech na kampusu. Vzhledem k vlastnostem tohoto viru mi tento pozdní krok na klidu moc nepřidal.

V rámci této bezprecedentní situace se dále rozhodlo o změně formátu zkoušek – poprvé jsme je skládali online. Méně populárním krokem bylo zrušení promoce našeho ročníku, respektive její odložení na vhodnější dobu. Naštěstí stále dostaneme své diplomy včas, akorát poštou namísto předání během slavnostní ceremonie.

Můj pandemický režim byl velice nudný. Snažil jsem se být společensky zodpovědný a tak jsem se maximálně držel v domácnosti a byt jsem opouštěl jen v případě týdenního nákupu. Byla to zajímavá výzva a během té doby jsem toho o sobě dost zjistil. Naštěstí jsem měl stále zajištěný zdroj příjmů a podporu nadace, takže jsem nebyl ohrožen po finanční stránce. Horší už ale byl plánovaný návrat domů. Dvakrát jsem si rezervoval letenku domů a dvakrát byla zrušena. Už jsem plánoval sáhodlouhou cestu skrze Londýn a v záchranném autobusu, ale na poslední chvíli se začaly obnovovat některé spoje a já tak cestoval Glasgow → Edinburgh → Amsterdam → Praha. Ke konci května jsem se tak konečně dostal do rouškového ráje zvaného Česko a odseděl jsem si svoji povinnou karanténu.

V mé rodné zemi jsme se v té době měli (a stále máme) v porovnání s UK velice dobře. Rovnou jsem mohl začít hledat práci a to klidně z restaurací a dalších podniků, které se znovu otevřely. V době psaní tohoto příspěvku jsou tyto podniky v UK stále uzavřené a tamější vláda už dlouhou dobu s velkým úsilí tlačí křivku nakažených dolů. Měl jsem možnost srovnat přístup jejich a náš a musím říct, že Česká republika tuto situaci v porovnání s britskými ostrovy zvládá až profesionálně. Jsem velice rád, že můj přesun zpět domů vyšel takto na konec studia, protože zde se skutečně cítím bezpečněji.

Ono studium jsem zakončil s velkou slávou, můj finální výsledek spadal do nejvyšší kategorie, tedy First-Class Honours, a má celoroční bakalářská práce byla oceněna krásným Áčkem. Nyní už jen zbývá nastartovat nový život v Česku. Na tom zrovna pilně pracuji. Musím říct, že už nyní mi zahraniční studium otevírá spoustu dveří. Díky podpoře nadace mám teď k dispozici více příležitostí a pevně doufám, že své zkušenosti využiji a obohatím tak společnost kolem sebe.