Rowing On!

Po ne zcela vyrovnaném, ale přesto relativně dobrém prvním trimestru druhého ročníku jsem byla odhodlaná pokračovat ve vzestupném trendu a vylepšit trimestr druhý. V polovině sedmého týdne z osmi, s dvěma zbývajícími deadliny, věřím, že mohu začít pomalu slavit úspěch. Nadále již nepotřebuji přesný denní plán, protože moje dny se plánují samy. Jakpakto? Inu, začala jsem minulý trimestr veslovat.

Jako veslařské začátečnice jsme měly jen pár tréninků týdně, některé na vodě, jiné uvnitř na veslařských strojích. Na konci minulého trimestru se z nás všech staly ‚zkušení‘ veslaři, když jsme se účastnily začátečnických závodů, tudíž jsme se tento trimestr přidaly k regulérním kolejním posádkám a začaly se připravovat na jarní ‚bumps‘ závody, kterým se říká torpids. Než jsem se stačila rozkoukat, seděla jsem v první ženské lodi a měla jsem naplánovaných šest tréninků každý týden. Jelikož ty mi vcelku dobře sedly k mým týdenním deadlinům z Makroekonomie a Vědění & Reality, což jsou dva předměty pro závěrečné zkoušky, které tento trimestr studuji, dostaly moje týdny pěkný opakující se rozvrh, který se skvěle hodí k mé nátuře. Na volné večery si plánuji socializaci, a trávím tak čas se svými kamarády či přítelem, čímž zabraňuji sebe-izolaci, která by mohla přispět k horší náladě.

Přestože nejspíš nikdy nebudu z veslování tak nadšená jako mnoho ostatních Oxforďanů, nyní si tento sport velice užívám, když jsem překonala počáteční fáze tréninku, kdy náhlý a prudký nárůst fyzické aktivity způsobil, že jsem nebyla schopná vyjít schody. Co jsem začala studovat na Oxfordu, mi v životě začal chybět sport. Déle než deset let jsem se věnovala synchronizovanému bruslení, které nadále pravidelně dělat nemohu, neboť v Oxfordu žádný tým synchronizovaného bruslení nepůsobí. I doma, kde mnoho dalších krasobruslařek z mého týmu nastoupilo na univerzity, už nemohu bruslit tak často jako dříve a již dva roky jsme se proto neúčastnily žádných soutěží. Veslování se ukázalo být překvapivě podobné sportu, který tak miluji. Synchronizace s ostatními veslaři v lodi je klíčová k dobrému výkonu, a na závody jsme si dokonce navzájem stejným stylem učesaly vlasy a uvázaly je stužkami v barvách naší koleje, což přináší určitou nostalgii mých krasobruslařských dnů.

Dnešním dnem začaly torpids. ‚Bumps‘ závody jsou velice specifické veslařské závody, kde lodě začnou závod v divizích rozestavěné v pořadí za sebou, a snaží se dohnat loď před sebou a získat tak ‚bump‘, a zároveň se nenechat dohnat lodí za sebou, tedy být ‚bumpnutí‘. Je to docela zvláštní koncept, kterému někteří veslaři rádi přezdívají ‚smashy smashy‘ na sociálních médiích. Vskutku, když jsme dnes, bohužel, byly bumpnuté první ženskou lodí Balliol koleje, podařilo se jim lodí vrazit do naších vesel. Překvapivě slunečné a teplé počasí, které dnes v Oxfordu panovalo, učinilo z prvního závodního dne velice příjemný zážitek, přestože se nám nepodařilo uniknout Balliolu a následně jsme byli velice blízko získání bumpu koleje Jesus, která byla před námi.

Nesoustředit se jen na akademickou část Oxfordu se zatím ukazuje jako klíčové pro šťastnější univerzitní zkušenost. A trvalo mi jen rok, než jsem na to přišla.

Rowing On!