První týdny na University of Oxford trochu jinak

Velká očekávání, velké změny, samostatnost, cizí země a nové prostředí: to je jen pár pojmů které mě napadnou ve spojitosti s mými prvními týdny na univerzitě. Momentální situace není taková, jak bych si ji při nástupu na vysokou školu představoval, ale přesto jsem už mohl vidět některé z mnoha předností University of Oxford.

Musím říct, že jsem nanejvýš spokojen se svým výběrem koleje. Corpus Christi College je známá tím, že v ní vládne přátelská atmosféra, a opravdu tomu tak je, protože lidé, co jsem zatím potkal, jsou úžasní. Studenti jsou rozděleni do households, což je skupina okolo šesti lidí, kteří se mezi sebou nemusí sociálně distancovat. To znamená, že v této skupině spolu trávíme hodně času, jíme spolu a celkově fungujeme jako jednotka. Ostatní fyzici jsou velmi přátelští a je skvělé vidět, že mají podobnou vášeň pro fyziku jako já.

Těchto osm týdnů v Oxfordu mi připadá jako věčnost, ale zároveň také jako velmi krátká doba. Několik týdnů jsem strávil doslova v jednom pokoji, což nepovažuji za úplně ideální, ale zjistil jsem, že člověk si v nelehké situaci doopravdy zvykne na cokoliv. A že si máme na co zvykat – stejně jako všechny ostatní univerzity se Oxford momentálně potýká s problematikou pandemie, se kterou přichází řada opatření, jenž od základu mění chod našich životů.

Co se tu ale nezměnilo ani trochu, je množství učiva a rychlost probírání látky. Učiva jsme již stihli probrat širokou škálu a úlohy na „tutorials“ (cvičení) jsou velmi zajímavé a často i velmi obtížné. Jsem se svými výsledky zatím spokojen a věřím, že v tutorials se ukazuje, že mé pochopení látky není povrchní a že mě fyzika opravdu baví.

Říká se, že když zde člověk studuje full-time, má studiem strávit týdně zhruba tolik času, jako by pracoval na plný úvazek. Má-li člověk ale v úmyslu projít si všechno učivo tak, aby mu rozuměl, podívat se na všechny přednášky a k tomu ještě vypracovat všechny úlohy na tutorials, rychle zjistí, že reálně v týdnu nemá čas na nic jiného. První trimestr, Michaelmas, má pouze 8 týdnů a následuje ho 6 týdnů „vacation“, což je poněkud zavádějící název: člověk sice jede domů, ale práce má stejně, ne-li víc. Právě během vacations si máme učivo doopravdy osvojit a dohnat to, co jsme nemohli stihnout během trimestru.

Je jasné, že zkušenost letošních prvních ročníků je letos historicky zcela unikátní. Všechny přednášky jsou online. Kvůli momentálnímu lockdownu probíhají online i laboratorní práce. Dokonce i některé tutorials jsou přes videohovor (v případě osob s rizikovými faktory nebo v izolaci). Po dvou týdnech úvodní povinné karantény pro zahraniční studenty započal vyhlášený Freshers’ Week – týden před začátkem trimestru, kdy se studenti prvních ročníků mají spolu seznámit a aklimatizovat v novém prostředí. Ten také ovšem musel probíhat v duchu sociálního distancování. No, co můžeme dělat.

Pevně věřím, že jakmile mi bude umožněno účastnit se dalších aktivit, které mě naplňují, budu si to tu užívat ještě o dost víc. A toho se nemůžu dočkat.

První týdny na University of Oxford trochu jinak