První konce v St Andrews

Z přednášky na studentský koncert. Březnové procházky u moře. Zítra jdu s Josephem na kafe, příští týden na křest knihy. Květnové zkoušky. Let domů. Žádný školní rok mi neuběhl tak rychle, jako můj první v St Andrews.

Nejrychleji potom uběhly dva týdny opakování před zkouškami. Nehledě na předmět a ročník, tyto chvíle ‘volna’ studenti sdílí, město proto žije od sedmi do druhé hodiny ranní - někdo tráví půl dne v knihách, jiní spí pod robustnými stromy (které Karel Čapek považoval za vůbec to nejkrásnější na Británii). Doba opakování je zátěžový trénink v sebedisciplíně, vše je jen na Vás. Nejsou přednášky, které by shrnuly látku za poslední půlrok, učitelé nenutí psát procvičovací testy.

Rychle nabytá svoboda je ale brzy pryč, následují dva týdny zkoušek. Ty moje (tři dvouhodinové, každá esejovou formou) jsou zvláštně rozplánované, jedna je v sobotu, další ten úplně poslední možný den. Tiše závidím studentům jazyků, kteří většinou končí jako první. Hořkosladkým rozptýlením je ‘soaking’ - neformální rozloučení s promujícími studenty, během kterého je jejich známí polejí studenou vodou a posypou třpytkami. Symbolika tohoto projevu přátelství je otevřená, podle mě jde o smytí všeho nepříjemného, co se za 3 až 5 let studia událo, a křest nového, post-univerzitního života.

Konec roku se kromě stresu ze zkoušek a dojetí z loučení pojí také s přípravami na rok další. Ubytování v St Andrews se řadí mezi nejdražší ve Skotsku, nám se s kamarády podařilo najít plně vybavený dům na předměstí (10 min pěšky do centra) za přijatelnou cenu. Dům je navíc naproti botanické zahradě, která nehledě na roční období hýří barvami.

Koncem roku si také studentské spolky volí nová předsednictva, já jsem nově představitelem pro vnitrospolkové akce v Amnesty International a jedním ze dvou týmových kapitánů BALLADS, skupiny pro společenské tance. Příští rok máme velké plány, chceme jezdit na víc soutěží, zvát profesionály z celé Británie, pořídit mikiny s logem univerzity, a snad už konečně porážet Cambridge a Oxford s pravidelností, nejen vzácně. 

I když se těším na příští rok, na nové bydlení a nové výzvy, jsem rád, že jsem se po prvním roce vrátil domů. Doženu to všechno, na co jsem deset měsíců neměl čas, a v září se vrátím do toho malého, historického města u moře.