PhD volá, ale nejdřív diplomka

Můj poslední rok na University College London se nenávratně blíží svému konci, práce na diplomce finišují a moje budoucnost na tři až čtyři další roky je rozhodnutá. Skoro se mi ani nechce věřit, co všechno se v posledních pár měsících odehrálo.

Hned z kraje akademického roku jsem se, ostatně jako plno mých přátel, začala horečně hlásit na doktoráty ve Velké Británii. Naštěstí pro mě jsem již v této době držela nabídku na PhD ve Švýcarsku, což pomohlo udělat celý proces trochu méně stresujícím. První pohovor jsem absolvovala na konci listopadu na Imperial College London, která se téměř okamžitě stala mojí první volbou. V lednu a na začátku února se poté strhla pohovorová smršť, ze které jsem vyšla se stoprocentní úspěšností vítězně. Pokud by mi někdo před pár lety, ba i před pár měsíci, řekl, že budu mít tu možnost se rozhodnout, zda budu se svojí akademickou kariérou pokračovat na Oxfordu či Cambridge, těžko bych tomu věřila. Možná ještě více překvapivé by pro mne bylo to, že bych se nerozhodla ani pro jedno. PhD projekt na Imperial spolu s jeho supervizorem a systémem doktorandského programu se pro mne staly jasnou volbou, a tak alespoň na další tři až čtyři roky budu stále moc nazývat Londýn svým domovem daleko od domova.

Imperial je pionýrem v oblasti vývoje nové technologie, která povede k lepšímu porozumění toho, co se děje při střetnutí neutrina s jádrem atomu. To je důležité pro snížení statistických chyb v měření oscilace neutrin a snaze pozorovat porušení tzv. CP symetrie, které by mohlo vysvětlit, proč máme v dnešním vesmíru přebytek hmoty nad antihmotou. A přesně to bude předmětem mého PhD. Konec úvodu do částicové fyziky, slibuju.

Život v Londýně je jinak klidný – tak klidný, jak v téhle devíti milionové metropoli jenom být může, tj. ranní a večerní fronty do metra, nechápavé kroucení hlavou, když člověk musí čekat na vlak více než dvě minuty, tradiční fish&chips každý pátek a dlouhé hodiny v knihovně. Datum odevzdání diplomové práce se neúprosně blíží a je to znát. Zbývá už jen měsíc, a tak je pomalu čas začít sepisovat všechny teoretické, původně ručně psané, kalkulace exotických procesů rozpadu částic a vyždímat maximum z kódu, který za mě řeší dlouhé algebraické a diferenciální problémy. A pak? Pak přijdou skoro dva měsíce probouzení se a usínání s učebnicemi neboli zkouškové a přípravy na něj. A poté snad už prázdniny – poprvé za čtyři roky bez letní stáže.