Osobní efektivita v testovacím období

Poslušně (a naprosto vyčerpaně) hlásím, že zahájení čtyřletého dobývání Londýna proběhlo úspěšně.

Počáteční rozčarování z nového prostředí nestačilo dosáhnout ani lokálního extrému, neboť veškerá kontemplace nad rozdíly života u nás a „za kanálem“ musela být z důvodu absolutního deficitu volného času odsunuta na dobu neurčitou. Už jen samotná cesta z londýnského letiště Gatwick s 32 kg kufrem v ruce byla víc než náročná, a to i bez pomoci britských drah, které dvakrát zrušily mé spojení.

Čtvrť Camden Town, v níž se můj druhý domov – Ifor Evans Hall – nachází, mi okamžitě učarovala svojí atmosférou míchající tradiční kulturu s volnomyšlenkářskými alternativními směry. Navíc si po čtyřech letech náročného každodenního dojíždění do školy konečně užívám možnosti odchodu na přednášku 20 až 30 minut před jejím začátkem, co víc si přát! Dalšími perličkami, jež přináší život na koleji, jsou už poté jen téměř pravidelné evakuace budovy ve dvě hodiny v noci, když některý ze spolubydlících při vaření noční svačinky spustí požární alarm, či zjištění, že třeba prádelna se o půl třetí ráno stává asi nejrušnějším místem v celém komplexu.

Do této doby jsem z Londýna kromě univerzitního kampusu a přilehlých čtvrtí zatím neviděla téměř nic. Očividně, když se člověk vrací ve dvě hodiny ráno z knihovny, většina turistických atrakcí má už zavřeno. Důležitou součástí tohoto tvrzení je ale také to, že toho vůbec nelituji. Jak bych mohla, když jsem svědkem takových událostí, jako je poprava týden staré, do stroncia naložené okurky na podomácku vyrobeném elektrickém křesle (jen tak pro efekt, protože běžné plamenové zkoušky jsou prý moc klišé), nebo čtyřhodinová debata nad významem termínu „blank paper“ (čistý papír).

Není již asi třeba více zdůrazňovat, že od svého příletu na Britské ostrovy jsem zaneprázdněna pouze a pouze studijními záležitostmi. Osobní efektivita se tak pro mě stala nejvíce střeženou komoditou při snaze plnit své akademické cíle a zapojovat se do rozsáhlé studentské komunity.

Naštěstí se ale sedm týdnů nikdy nekončícího kolotoče završeného zkouškami a celými dny strávenými v laboratoři vyplatilo a já si teď s pocitem dobře odvedené práce mohu na chvíli dovolit zpomalit, užít si první tři dny volna a konečně vyléčit tu rýmičku způsobenou britským počasím.