Miu, FN Motol

Moje stáž na pediatrii ve Fakultní nemocnici v Motole

Miu, FN Motol

V rámci studia medicíny máme možnost zařídit si svou vlastní dvouměsíční praxi na jakémkoli oddělení kdekoli po světě. Já jsem si vybrala FN Motol, a to z několika důvodů. Zaprvé, zajímá mě pediatrie a FN Motol je největším a nejspecializovanějším dětským pracovištěm v České republice, a za druhé, mohla jsem strávit nějaký čas doma v Praze. Tuto stáž mi pomohla zorganizovat Nadace The Kellner Family Foundation, které jsem za to velice vděčná. V tomto příspěvku se pokusím shrnout své postřehy z praxe a srovnat je se svými zkušenostmi z Anglie. 

První měsíc stáže jsem strávila na pediatrické klinice, konkrétně na kojeneckém oddělení a na dětské jednotce intenzivní péče (JIP). Poté jsem dva týdny navštěvovala novorozenecké oddělení a poslední dva týdny dětskou psychiatrii. Hned ze začátku mě překvapil pracovní oděv. Ve FN Motol chodí v bílém oblečení (kalhoty, triko, plášť) jak lékaři, tak i medici. Naopak v Británii se v nemocnicích řídí lékaři a medici tzv. „smart casual dress code“, takže do nemocnic chodím v sukni a košili nebo šatech. Jen na dětské psychiatrii si nechávají běžné oblečení a na to nosí bílý plášť.

Příjemně mě překvapilo, jak dobře umí lékaři mluvit anglicky. Dává to smysl, většina současných vědeckých publikací vychází v angličtině. FN Motol je navíc domovem 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, zaškolují se tu tedy čeští i zahraniční medici. Jednou jsme měli velkou vizitu na pediatrickém JIPu, jíž se kromě mě zúčastnila i jedna studentka z anglické paralelky, která neuměla česky. Jen kvůli ní se celá velká vizita konala v angličtině. To mi přišlo opravdu skvělé, jak jí všichni lékaři vyšli vstříc. Teda, musím se přiznat, že v ten okamžik mě to trošku zaskočilo, protože jsem si samozřejmě všechny zápisky psala v češtině, a pak jsem je musela na místě rychle překládat.

Ve FN Motol jsem se seznámila i s mediky, kteří byli moc hodní a nápomocní. Když jsme se bavili o rozvrhu, pár věcí mě udivilo. Klinické praxe mají až od čtvrtého ročníku studia. Pro srovnání, moje první klinická stáž byla již v prvním ročníku, do nemocnic jsme začali chodit pravidelně v létě po druhém ročníku. Dále měli v rámci své pediatrické či psychiatrické stáže mnohem více přednášek. V Sheffieldu chodíme na přednášky jen prvních pár týdnů na začátku roku. Během praxe v nemocnicích pak máme pouze jednou týdně seminář, kde diskutujeme modelové případy, na kterých si ilustrujeme jednotlivé diagnózy a jejich zvládnutí. Zbytek času trávíme přímo na odděleních nebo v ambulancích. Řekla bych, že v Anglii se očekává od studentů více samostudia, nemáme seznam otázek na státnice. I přes to, že teoretických vědomostí mám určitě méně než čeští medici, mně osobně víc vyhovuje britský způsob výuky.

Na závěr bych ještě jednou chtěla poděkovat Nadaci The Kellner Family Foundation za organizaci této stáže a samozřejmě také Fakultní Nemocnici v Motole. Tato praxe mi toho dala opravdu mnoho, poznala jsem díky ní další nemocniční prostředí, naučila se nové teoretické a praktické znalosti a v neposlední řadě, potkala pacienty s neuvěřitelnými osudy.